Rubem Fonseca se v této knížce snažil spojit dva druhy literatury: tu komerční a tu intelektuální. Konzumního ženáče přitáhne detektivní zápletka a intelektuál si zase užije Isaaca Babela, jehož je v knize více než dost. Většina recenzí, které jsem měl možnost číst, této knize tu detektivní linku vyčítají a knihu téměř odsuzují. Podle mě neprávem. Fonseca se prostě jen pokusil ukázat, že i intelektuálně zdatný čtenář si může přečíst chytrý thriller a konzumně naladěný čtenář snese trochu toho intelektuálního jha. Knížka se dá přečíst jedním dechem, ideální kus do batohu na dovolenou. Nebo to může být četba na dlouho; můžete si vychutnávat každou kapitolku. A přitom ani při jednom, ani při druhém způsobu čtení nebudete o nic ochuzeni, prostě si z té knihy vezmete to vaše.
Rubem Fonseca je v Brazílii dosti známý filmový scénárista a je to na knížce znát. Najdeme v ní několik scén, za něž by se nemusel stydět lecjaký hollywoodský film. A zase - je nutno za to Fonsecu odsoudit? Proč? Vždyť tato kniha je tak trochu detektivka a k té by to mělo patřit. No a výtka, že námět není dostatečně intelektuálně na výši (ano, i toto jsem o této knize slyšel) mi připadá vysloveně směšná. Znám mnoho lidí, kteří chodí na operu a doma mají na stolku Dicka Francise a vůbec se za to nestydí.
Rubem Fonseca ve svých knihách rozhodně nepřináší další návod na šťastný a vyrovnaný život, jako jeho známější a komerčně jistě úspěšnější Paolo Coelho. Rubem Fonseca si touto knihou rozhodně nehraje na žádné velké umění, jen dává detektivnímu příběhu intelektuální rovinu. A to se mi na ní líbilo asi nejvíce.
