Forsyth se na výslunní popularity čtenářů dostal svým prvním románem "Den pro Šakala" (1971), který se dočkal neméně slavného filmového zpracování. Románem "Ikona" (Icon, 1996) chtěl Forsyth ukončit svoji velmi úspěšnou spisovatelskou dráhu, ale neodolal touze psát a píše dodnes. Na rozdíl od většiny jeho děl, které vytvářel na proběhlých skutečných událostech, se "Ikona" liší tím, že autor zde vytvořil jakou si svoji prognózu, či snad vizi možného budoucího vývoje postsovětského Ruska. Časově příběh zasadil do roku 1999, tedy tří let po napsáním knihy.
V první polovině devadesátých let minulého století se nově vzniklé Rusko dostalo do stavu naprosté anarchie. Skončil miláček Západu Gorbačov, nastoupil "bodrý" Jelcin ze Sibiře, stát ztratil kontrolu nad ekonomikou a armádou, a vládu nad zemí zcela legitimně převzaly různé mafie. Podle mnoha politologů a stratégů za Západu se toto Rusko stalo pro svět mnohem nebezpečnější než bývalý Sovětský svaz. Z tohoto stavu věcí vycházel i F. Forsythe. Společenský stav přímo vybízel k tomu, aby se k moci dostal demagog, který bude hrát do not většině zbědovaného národa a spolupracovat (tajně) se silnou mafiánskou organizací. A tak autor stvořil Igora Komarova - politického vůdce Unie vlasteneckých stran.
Příběh začíná v létě 1999, kdy nečekaně umírá legitimní ruský prezident, a musí se do pár měsíců vyhlásit předčasné prezidentské volby. Naprostou jedničkou je Komarov, politik slibující konec ponižování Ruska, likvidaci zločinnosti, vzestup ekonomiky a hlavně návrat mocenské pozice Ruska v čele se silnou armádou. To je oficiální program. Skutečné záměry Komarova jsou sepsány v tajném tzv. Černém manifestu. Ten se neliší nijak od Hitlerova plánu. Stejně jako on si už vybudoval silnou polovojenskou skupinu svých oddaných fanatiků a tajnou osobní gardu. Bohužel se tento tajný dokument dostal do nepovolených rukou, a následně do úřadovny SIS (britské tajné služby) na britském velvyslanectví v Moskvě. Britové a následně Američané si ale kladou jednu zásadní otázku - není Černý manifest jen podvrh? Ale řada podivných vražd v Rusku je přesvědčí, že dokument Komarovi patří a ten kolem sebe začíná běsnit. A zde vstupuje na scénu bývalý agent CIA Jason Monk, který jako jediný má z Ruskem velké zkušenosti.
Forsyth ve svém příběhu sleduje hned několik časových i dějových rovin. Hlavní příběh je prokládán jednotlivými etapami profesního života agent Monka, a lineárně s ním i jeho úhlavního nepřítele z KGB, plukovníka Grišina. Ten se po vzniku Ruska stal velitelem Komarovy gardy a jeho jediným skutečným přítel. Po letech se tedy v roce 1999 mají znova utkat a Grišin je připraven Monka zabít. Teď na to má ještě lepší prostředky než v době KGB.
Za Forsythovým literárním úspěchem stojí hlavně jedna věc - jeho naprosto jedinečná schopnost vytvářet a následně převyprávět příběh. Je založený na prazákladech veškeré literatury, tedy na příběhu , který dokáže upoutat čtenáře. Jeho díla neoplývají žádnou stylistickou komplikovaností, či složitými psychologickými vyobrazeními. To na druhou stranu má za následek, že jeho postavy, seč velmi reálně vytvořené, jsou až moc okatě černobílé. Čtenáře neobtěžuje nějakým charakterovým obratem postav, většinou od počátku do konce žijí s předem přiklepnutou charakteristikou. A právě reálnost postav a i děje je dalším atributem, pro který Forsythova díla milují čtenáři na celém světě.
K jeho knihám se i já vždy moc rád vracím, protože je to opravdový Mistr vypravěč.
