Už samotný název je jistou alegorií k příběhu. Ráno jako zrod člověka a večer jako jeho skon. V tomto pořadí je vytvořen i příběh rybáře Johannese: úvodní, kratší část je záležitost jeho narození popisovaného očima jeho otce Olaie, rozsáhlejší druhá část se zabývá jeho odchodem z našeho fyzického světa.
Co vás jako čtenáře asi první bude šokovat, je autorův styl psaní. Opravdu si člověk musí zvyknout na styl bez interpunkce, bez začátků s velkými písmeny, přechody z postavy a času bez odstavců atd. Obdobný pocit jsem měl, když jsem před lety začínal s Hrabalem a jeho nekonečným souvětím. Ale pokud si na tyto postupy zvyknete, objevíte jakoby novou dimenzi příběhu. Ta graficky změť slov se postupně rozvine v dokonalý, lyrický příběh o životě jednoho člověka, rybáře z chladného Norska. První oddíl, tedy jeho zrod, je možná v závěru trochu zmatený, autor se snažil snad vyjádřit zvukově vstup člověka do našeho světa. Právě takové až hudební kompozice textu je dalším prvkem, kterým se vyznačuje autorovo dílo. Význačnější ale především druhá část, tady popis Johannesova probuzení v nezvyklém klidu a radosti, jeho nečekané setkání s lidmi s jeho života. Právě zde pak přichází ty nečekané přechody z časových linií a postav.
Kniha mi nevyznívá jako nějaké moralistické vypořádání se se životem, ani nemá až takové poselství jako nacházíme u brazilském autora Coelho. Přesto je to jakoby nadpřirozeně, s příměsí až mystiky, převyprávěný příběh jednoho prostého člověka. A právě specifický styl autora dotváří dokonalou souhru mezi snovým a realistickým světem prožitků našeho hrdiny.
Kniha, které je spíše svým rozsahem delší povídkou či novelou, vydalo nakladatelství Pistorius - Olšanská v roce 2007 v překladu Ondřeje Vimra. Od Jona Fosseho, autora píšícího v norském jazyce nynorsk, bylo do češtiny přeloženo několik her a první díl románu "Melancholie".
| nápověda
