40 %

Frankl, George - Archeologie mysli

Více informací k této knize najdete v detailu
Kniha George Frankla má hrdý a mnohoslibný podtitul: "Sociální dějiny nevědomí, díl 1". V zásadě tedy analytický pokus o kompletní završení společenských věd, cosi jako hledání "finální teorie" ve fyzice. Autor se snaží položit základy psychoanalytické sociologie, sociální vědy, která bere plně v úvahu nevědomé motivace sociálního chování. O cosi podobného je pokoušeli již mnozí, v čele s Freudem, ale mnozí "neuspěli a dopustili se chyb", nejčastěji marxistické hereze. Později se ukáže, že je tím míněna nevíra ve Freudův pud smrti a objektivní existenci ekonomické základny společnosti. Pan Frankl si dost málo všímal událostí mimo psychonalytickou komunitu a ignoroval vše, co se mu nehodilo do krámu. Leccos by se dalo odpustit, jednalo-li by se o díle postarší, ale tato kniha poprvé vyšla v roce 1989 (druhý díl Civilizace: Utopie a tragédie v roce 1992).

George Frankl byl psychoanalytik, který přednášel o psychoterapii, filozofii, prehistorických kulturách, ale také architektonické psychologii. Narodil se 12. prosince 1921 ve Vídni, aktivní činnost v rakouské sociální demokracii jej přivedla do koncentračního tábora Dachau. Po návratu v roce 1939 proto prchl do Anglie. Ovlivnila jej především individuální psychologie A. Adlera, který jej seznámil i s Freudem. V roce 1974 publikoval knihu "Neúspěch sexuální revoluce" (The Failure of the Sexual Revolution). Zemřel 25. prosince 2004. Patrně nejaktivnější následovníky má ve Slovinsku.

Knihu uvádějí dvě, takříkajíc "věroučné", kapitoly týkající se souboje patriarchát vs. matriarchát, oidipského komplexu a původu kultury. Zde narazíme na zajímavé historické poznámky: Malinowski nepovažoval Oidipský komplex za nutný, souhlasil však s rolí infantilní sexuality. Na Trobriandských ostrovech byl údajně otec shovívavý přítel dětí, cizinec v kmeni matky, a veškerou exekutivní moc měl matčin bratr - matriarcha. Částečně si neexistence rozdílu mezi matriarchou a patriarchou povšimnul E. Jones, ale i ten považoval instituci, se kterou neměl žádnou zkušenost, za mnohem lepší. Všichni společně haní patriarchát, namísto aby se radovali, že jejich svobodu nemohl doma nikterak uzurpovat matčin bratr.

Tato polarita patriarchální kultury je zhuštěna ve vojákovi a revolucionáři. ... Jsou to permanentní póly patriarchálního konfliktu, stálá dialektika mezi poslušností a vzpourou, mezi nacionalismem a třídní válkou. Frankl si alespoň povšiml, že matriarchát také plodí vendetu a božské matce nezáleží ani na morálním vedení ani na touze po spravedlnosti.

Freud považoval za základ společnosti "primární hordu" - dominantní samec s harémem samic a mláďat, od kterého samec odhání ostatní samce. Uvažoval tak, protože neměl jiných informací. Autor je mohl mít a přesto nás krmí slátaninami o tom, že gorilí samce nezajímají styky jejich samic... Vůbec faktografie vývoje člověka ve Franklově podání je duševním utrpením. Málokterý "objev" publikovaný v sobotní příloze novin považoval za nutné ověřit ze solidnějších zdrojů. Samozřejmými předky člověka je tak ramapithecus i neandrtálec, zatímco pithecanthropus a člověk pekingský vynalézají nástroje v reakci na dobu ledovou. Vrcholem vzniku člověka je tak traumatický pocit deprivace v době ekologické krize, který vede "inteligentního, mírumilovného opočlověka s velkým mozkem" do krize a intenzivní úzkosti. Svými degenerovanými zuby a drápy následně není schopen vybít svou agresivitu a musí ji externalizovat myšlenkami na větší drápy, což vede k vynálezu nástrojů.

Kde se vzal opočlověka s velkým mozkem Frankla netrápí. Po bratru padesáti stránkách se Pithecanthropus erectus zjeví pod svým současným názvem Homo erectus. Autor patrně odvrhává termín velikána popisné přírodovědy Haeckela, aby mohl odvrhnout i lidově-myslivecké poznatky o zvířatech a překvapit nás zjištěním, že člověk je první zvíře, které si dělá zásoby. I další vývody svědčí o tom, že je dobré občas opustit prostředí intelektuálské kavárny a zajít alespoň do parku popatřit kachničky. Čerstvý vzduch bez kouře z viržinek by ho byl přesvědčil, že žárlivost nezpůsobilo vymizení říje u člověka a zvláště pak, že sexuální pud se ne zcela dostal pod kontrolu vůle (což si ostatně mohl přečíst i v kavárně v novinách).

Pravé veletoče způsobuje pátrání po původu oidipského komplexu. Nejprve jsou vzpřímení australopithékové přinuceni založit domácí základny pro děti, protože zatímco po čtyřech děti nosit šlo, po dvou už to nejde. Následně je třeba utvořit bratrstvo mladých samců, kteří "eliminují tyrana" - dominantního samce. Po vraždě si mladí zpravidla také neužívají, ale trpí výčitkami svědomí a mrtvého samce zbožní a nadále trpí strachem. Podezřelé je, že se nepíše, kdo se stane novým dominantním samcem. Tato zvláštní slepota má však význam především pro vysvětlení pádu sociální demokracie do osidel marxismu, neboť toliko anarchista Bakunin si povšiml, že vládce, který byl dělníkem je stejným vládcem jako vládce, který jím nebyl.

Ale nepředbíhejme paralelami z říše zvířat! Prozatím jsme v táboře Člověka vzpřímeného na úrovni pre-totemické otcovské komunity založené hlavně na uchování rodičovského mozku, jenž byl po smrti předků obřadně pozřen. Tento kultovní ceremoniál provázený řazením lebek do kruhu, který byl obrazem magického kruhu domova i pokračováním života, nacházíme nejen u Homo pekinensis, ale u všech druhů Homo erectus. Mladí erektové dosud neprocházeli fází sexuálního potlačení a jejich rozsáhlá identifikace s otcem byla plná lásky, protože dominantní samec vlastně nebyl vůbec dominantní, protože jak může být někdo dominantní, když si mu v tlupě každý dělá co chce a s kým chce. Tak, a tento druh představuje důležitou část našeho kolektivního nevědomí.

Neandrtálci to už měli těžší, množství znalostí bylo větší a pro jejich zvládnutí bylo potřeba delšího období, po které chlapci nebyli připuštěni mezi dospělé muže (ačkoliv v oidipském komplexu by mělo jít o úplně jiné připuštění). Vzniklo období sexuální latence a ní se objevilo více agrese, vraždy a kanibalismus. Proč byl kanibalismus Homo erectus přátelský a sloužící ke sblížení všech, zatímco kanibalismus neandrtálců důsledkem zla, se nepraví. (Kromě obecného schématu, že vše se časem zhoršuje.) Do jednoho pytle s nasvalenými blbečky z jeskyní se dostanou ještě Ainové, jako by nestačilo, že je utiskovali Japonci.

To kromaňonec, člověk moderního typu, Homo sapiens sapiens, to je hned jiná káva! Byl to Árijec!! Není pochyb, že tato rasa byla kavkazského původu. Čtenáře tudíž nepřekvapí, že "vysoký hezký tvor s pravidelnými rysy" záhy vynalezne rydlo a bude žít v matriarchátu, poněvadž stará zbožnost už mu nestačí. Vtírá se otázka, proč stačila Ainům. Avšak na přechod od pre-patriarchátu k matriarchátu je Frankl dobře připraven.

Z nové ženy v pospolitostech Homo sapiens se stal jedinec s vlastními právy, tak říkajíc samostatný člověk; už to nebyla jen matka, ale člověk s vlastní společenskou rolí. [No, byli to Árijci, takže to ani nemohlo být jinak, ti přece nemohli dělat nějaké nemorální prasárny.] Práce žen ve vesnici je vzdálila mužům. Ti toužili po důvěrně blízkém spojení, a proto začali uctívat bohyni - matku. Když ztratil bezpečné objetí mateřské jeskyně, reprodukuje ho ve své představivosti. Bez jeskyně by se člověk nikdy nestal člověkem, právě "ztráta intimní důvěry mezi matkou a dítětem v bezpečí jeskyně" při přechodu do "otevřenějšího světa vesnického společenství" vedla k potřebě "kompenzace v introjekci matky do svého vědomí". Narušení intimity mezi mužem a ženou se rozumí samo sebou a není se proč divit, že muži začali znovu zalézat do jeskyní hledaje narcistický pocit jednoty a vzájemného propojení skrze nástěnné malby. Kam takové duchovní spolužití vedlo je nasnadě - ke krizi.

Kromě věřících psychoanalytiků tak autorův rozbor potěší hlavně radikální feministky s nimiž zastává názor, že sexuální orientace je otázkou volby, politické nebo "hrdostní", kupříkladu když po nás manželka chce, abychom zametli: Muži, kteří cítili předvědomý hněv svých žen, na nich chtěli být méně závislí a založili homosexuální svazky v mužských loveckých skupinách, které tak dosáhly větší soběstačnosti a integrace. Ženy to však rozlítilo ještě více a jejich závist nakonec nabyla v mužské představivosti podoby čarodějnic, nenávistných a pomstychtivých bohyň. Vytrženo z kapitoly: Krize matriarchátu: z bohyně se stává čarodějnice.

A nadešel patriarchát, muž ovládl matku zemi a plodivou sílu. Umožněno zemědělstvím, vzniká město - vrchol patriarchátu. Frankl téma shrnuje takto: Lidé se před mateřskými hrozbami utekli k otcově lásce a na základě desexualizované sublimované homosexuality vyvinuli superego. Představovalo únik od strachu ze sadistického mateřského superega k falické průbojnosti mužských společenství, které se rozhodlo porazit a ovládnout matky a proměnit zemi v objekt, který je ovládán muži, na nichž je závislý. Tak vzniklo zemědělství, majetek a vlastnictví...

Přichází na řadu štrapáce s králem, který je dominantním samcem se vším všudy: Oidipský komplex tedy vlastně původně nepochází z rodiny, [tak proč jsme ho tam předchozích sto stran hledali a nacházeli?] ale ze společnosti, resp. můžeme říci, že se vyvinul ve společnosti a v rodině se z něj stal interaktivní proces zpětné vazby. Uff...

Poslední kapitolou prvního dílu jsou Bozi, králové a říše:Mezopotámie a Egypt, menší část, zato s obrázkem je v National Geographicu. Ale tam se dovíme leda tak, že k patriarchální kultuře dneška vede přímá cesta ze Sumeru a že oblíbeným patriarchálním mýtem je téma bratrovraždy: Kain a Ábel, Robespiere a Danton, Stalin a Lenin. Ještě, že jsem se dočetl, že králové Blízkého východu odvozovali svou moc od božstev a zneužívali k jejich oslavě řemeslníky a kováře, zatímco kovodělci v Evropě nepotřebovali bohy ani krále, aby se ujistili o své identitě...

Hezký pel-mel, neřku-li? Spíše nár-soc, nežli soc-dem, holt svět se nám mění, co bylo není, psala prostá soudružka Golubkovová. Autor píše: Kultura je schopnost zabydlet svět duchy, strašidly a mýty, vyprávět o nich členům společenství a kolektivně se k nim vztáhnout při společném uctívání a rituálech. A to je tak jediný význam a obsah této knihy. Inu, tak to chodí, když už máme dopředu výsledky a potřebujeme je dokázat. Hezká ilustrace "zodpovědné politické práce". Se vším všudy: Dobře se čte, dobře a přehledně strukturovaná, osoby s nimiž se má čtenář identifikovat jasně rozpoznatelné, záporné taktéž, jako politická fikce dost dobré.

Alespoň už víme, že ekologická krize trvá minimálně 1,7 miliónu let.

Vydal Portál v roce 2003. Psáno pro Futurologii.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 8. Z toho průměrné hodnocení: 2,25.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30470 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Kmenta, Jaroslav - Boss Babiš
Titul: Kmenta, Jaroslav - Boss Babiš
Sleva: 35 % (ušetříte 105 Kč)
Cena: 194 Kč

Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Fakta v pozadí případu Roccamatiových z Helsinek
Každá povídka je unikátní. Ta, která je její stěžejní a po které také dostala kniha jméno vypráví příběh o přátelství dvou studentů. Jeden z nich se nešťastnou náhodou nakazil virem HIV. Přátelé však ...
(2) Mythologica** - Od medu k popelu
(3) Vojska generála Vlasova v Čechách
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2017 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům