Rodiče Anny Frankové uprchli i se čtyřletou Annou a její starší sestrou v roce 1933 z Německa do Amsterodamu. Utekli před začínajícím honem na židovské obyvatele. Jenže, začala válka a i v Holandsku začali být Židé pronásledováni. A tak se spolu s další rodinou od července 1942 schovávali v zadní části domu, který dříve patřil otcově firmě. V tomto úkrytu si Anna psala deník, který byl zrcadlem nejen jejich života, ale také zrcadlem zmatečných citů dospívající dívky. Úkryt byl prozrazen v srpnu 1944 a Židé byli deportování do koncentračních táborů v Německu a Polsku. Jediný, kdo druhou světovou válku přežil, byl otec Otto. Deník byl po válce mnohokrát vydán, zdramatizován i zfilmován. Otec Anny Frankové založil v Basileji Fond Anny Frankové, který po smrti Otto Franka jako vlastník autorských práv šíří myšlenky Annina deníku. Objevily se opakované pochyby o pravosti Deníku, ale nikdy se nepodložily. Navíc byla vědeckým zkoumáním jeho pravost potvrzena a veřejnosti byly deníkové záznamy poskytnuty k nahlédnutí v originální podobě.
K samotnému deníku. Přes nedospělý věk své autorky je jeho styl velmi dospělý. Anna Franková byla v patnácti velmi duševně vyspělá, možná za to mohl nelehký osud její rodiny. Kdo by čekal dramatické líčení pogromů na Židy, bude zklamán. Nesmíme zapomínat, že rodina byla dva roky téměř odtržena od okolního světa a vlastně byla schovaná před nacistickým šílenstvím. A tak se můžeme dočíst o propukající ponorkové nemoci, a vztahu Anny s její matkou, otcem a dcerou i o její lásce. Jejich život nebyl nikterak veselý, přesto zažívali o drobné radosti a veselé situace.
Deníkem se line optimismus, i když my víme, jaký je čeká konec. A to je nejtragičtější věc na celé knize. Anna si plánuje svůj život, nám je ale jasné, že na její plány nedojde.
Deník Anny Frankové představuje úplně jiný pohled na druhou světovou válku. Ukazuje, jak sblížila křesťany se Židy, alespoň v Holandsku. Křesťanští obyvatelé pomáhali skrývat Židy a riskoval tak své životy. Pomáhali také ukrývaným Židům obstarat potraviny. Ukazuje se, že náboženské rozdíly nebyly v té době nepřekonatelné. Anna v Deníku také často píše o tom, že ačkoliv je jejich život plný bolesti a strádání, mají se oproti těm, co se neschovali, velmi dobře. Je jí jasné, že dopadli při své bídě ještě dobře.
Deník Anny Frankové je kniha, která je přes své tragické poselství příjemným čtením. A možná to je na ní to nejsmutnější.
