65 %

Fromm, Erich - Anatomie lidské destruktivity

Více informací k této knize najdete v detailu
Anatomie lidské destruktivity patří ke svým způsobem přelomovým knihám. Kulturní psychoanalytik a západní marxista Erich Fromm ji napsal v roce 1973 jako odpověď na knihu Konráda Lorenze Takzvané zlo z roku 1966. Na šarvátce instinktivismu, behaviorismu a psychoanalýzy o vliv na veřejné mínění sedmdesátých let máme nečekaně hlubokou možnost prozkoumat nejen učení všech tří směrů, ale i jeho dopady na společenské vědy a v důsledku i na politiku. Každopádně je zajímavé sledovat, nakolik byly názory jednotlivých směrů určovány opozicí k jejich nepřátelům.

Instinktivista, světově uznávaný etolog a nesmírně populární autor knih o chování (hodných) zvířat Lorenz zastával názor, že násilí pramení ze vrozeného pudu, který hledá vybití a čeká jen na vhodný podnět, aby se projevil. V tomto se podivuhodně shodl s Freudem, který rovněž věřil v hydraulicko-mechanistický model pudu (tlak stoupá, až kotel vybuchne). Levicový Fromm proti tomuto modelu nevyhnutelné agresivity pochopitelně staví model apriori dobrého člověka, kterého jen kazí špatná společnost (zpravidla sociální nerovností a hromaděním majetku). Z tohoto hlediska je zajímavé uvést Frommovo hodnocení behaviorismu: Skinnerův neobehaviorismus je založen na samé podstatě buržoazní zkušenosti: egoismus a vlastní prospěch převládá nad všemi ostatními lidskými vášněmi. Proto přitahuje liberály, předpokládá totiž, že člověk je zcela tvárný a nemá žádnou přirozenost.

Již v tomto úvodním přehledu se nám rýsují zajímavé veletoče, jichž se autor dopouští. Útočí na sociálně tvárného člověka bez přirozenosti, kterého sám potřebuje a jehož popírání vyčítal Lorenzovi (u kterého žil člověk svou pudovou přirozeností). Snahou napadnout oblíbené bonmoty svých oponentů zejména o všudypřítomnosti násilí neváhá dělit násilí na různě dobré sorty a obhajovat kdejakou brutální sebranku. Zcela v popiračském duchu tak bájí o tom, že zvěrstva se za války páchaly jen ve vybraných nacistických zařízeních a horečně se pouští do obhajoby laických bachařů ze Zimbardova vězeňského experimentu i examinátorů z experimentu Milgramova. Oba tyto experimenty považuje Fromm za neprůkazné, lepší výsledky by prý získal povídáním s kriminálníky...

Tady nejlépe vidíme, jak se vyvíjel západní model totální beztrestnosti násilníků a bezostyšnému ustupování libovolnému násilí. Protože všichni lidé jsou od podstaty dobří, jsou zlí lidé zlí jenom díky okolnostem. Dodnes tento postup vidíme na přístupu k islámskému fundamentalismu: To, že fundamentalista podřízne pár nepřátel znamená, že je frustrovaný, ale nic o podstatě jeho víry, vždyť jsou přece fundamentalisti, kteří nikoho nezabili. Ve výsledku tak Frommovské myšlení požaduje, aby oběť náboženské nesnášenlivosti zabili všichni členové nepřátelské věrouky, jinak je neplatná. Argument, že jedno zabití ke smrti stačí, mu nepřipadá podstatný. Tak se v celé šíři ukazuje bezmoc tohoto přístupu: Nikdo není náš nepřítel, proto není třeba nikoho chránit. Jak dopadnou bezbranná individua předhozená jakkoli organizované skupině můžeme ověřit dnes a denně ve zprávách.

Fromm mnohem lépe a trefněji ukazuje omyly svých oponentů a jejich příčiny než jakoukoli teorii agresivity. Podle teorií instinktivistů prožívá člověk minulost druhu, zatímco podle behavioristů prožívá přítomnost svého sociálního systému. Odtud jednak plyne proslulý rozpor mezi přírodou a výchovou, což se v angličtině hezky rýmuje. Nadto získáváme pohled na vědecké teorie třídním pohledem. Buržoazie vzniklá osobním vypracováním z lidí bez původu viděla to podstatné v dobré výchově, zatímco feudalismus byl "přirozený", ve smyslu dědičné pozice ve společnosti (a proklatě darwinistický).

Etnografické a zoologické paralely dobrého a mírumilovného člověka jsou opravdové peklo, v němž dojde na hodné, spolupracující šimpanze, člověka - vegetariána (toho přebijí medvědi vegetariáni, kteří jen odstraňují poraněné kusy) a mírumilovné společnosti, které nevědí, co je to válka. Důkazy o mírumilovných společnostech jsou zpravidla opřeny o bajkařství Meadové. (Jediný, prokazatelně neválečný kmen Moriori byl zotročen a sněden Maory v 19. století.) Překvapí ovšem i Lorenzova pevná víra ve smysl evoluce, což se zvláště projeví v tom, jak vysvětluje, že zvířátka vědí, že rituální souboje jsou pro druh opravdu lepší, než kdyby se poprali doopravdy. Konečně je vidět, proč bylo potřeba, aby se začaly točit naturalistické filmy o přírodě, jeden se sice bojí dívat na přírodopisný film, ale bajky o hodných zvířátkách, které se chtějí mít všechny rády se tím přesunul na obálky Strážné věže.

Je děsivé, co lidé pro obhajobu svého názoru udělají, zvláště je to patrné na Frommovi, který je v otázkách lidské motivace velice zběhlý a jakmile se dostane do psychoanalytického žargonu, louská příčiny agresivity, třenic a animozit jednu za druhou. Bohužel, tuto agresivitu považuje za benigní a samozřejmou. Z ideologických důvodů potřebuje totiž dokázat, že destruktivita není vrozená ani není součástí "lidské přirozenosti". Potřeba chimérické zlé agresivity jej vede k obhajobě uklovávajících se holubů a dobrotivých divochů, kteří se maximálně pobodají oštěpy, ale nikdy neválčí. Jinak by mu vyšla genocida jako účelné a tudíž dobré násilí a jeho ideová konstrukce by se mu postavila na hlavu. Z vedení výkladu vysvítá, že žádný z ideových vůdců nebyl ochoten uznat, jak výsostně se nepotrestané násilí vyplácí; jednomu by se mohla pod beránčím rouchem ukázat hnědá košile a druhý by mohl přijít o nezbytnost boje proti majetku, neboť jen ten kazí, zatímco bída patrně může jenom šlechtit.

Kdyby náš občanský život poskytoval lidem dobrodružství, solidaritu, rovnost, idealismus, jaké nacházíme ve válce, pravděpodobně by se lidé dali jen těžko přimět k tomu, aby šli do války. Hledání bezagresivní společnosti přináší revolucionářské teze jdoucí snad až za marxismus. Je zde patrné, že i Fromm je pevně přesvědčen o tom, že evoluce probíhá na úrovni společností, že je to jaksi zařízeno tak, aby z toho měla výhody celá společnost. Přitom mnohé jeho postřehy jsou překvapivě trefné, jen odstranění nešvarů dneška vlastně chybí. Nebo si opravdu myslel, že stačí, aby neměl nikdo nic? Společnost nám nabízí zábavu a napětí, ale ne radost, ta totiž předpokládá svobodu a uvolnění opratí se sadisticko-anální vládnoucí typy nedopustí.

Ve svém rozboru agrese na benigní (oprávněnou) a maligní se Fromm nakonec dostává k tomu, že škodlivá agresivita, destruktivita a krutost je způsobována sadistickými nebo nekrofilními charaktery. Jeden je poháněn touhou ovládat, druhý touhou ničit, nahrazovat živé mechanickým. Nekrofilie je ve Frommově smyslu terminologickou pomstou Marinettimu a jeho futurismu.

Rozsáhlé rozbory zbabělého, sadistického charakteru Himmlera a nekrofilního Hitlera chce Fromm ukázat, že zlo nemusí být na první pohled rozpoznatelné, ale naopak, že může vykazovat základní rozlišovací znaky dobra - třeba mít rádo zvířata. V tomto je Fromm opravdu přesvědčivý. K první kategorii by patřil též rozbor Stalina: Nedal se omezovat na svobodě svého jednání žádnou zásadou, ani tou nejhorší. Překvapivě si však Fromm dává vlastní gól na poli ideologickém, z jeho příkladů totiž vyplývá, že jeho maligně zlí (ovládající a ničící) lidé jsou určeni svým charakterem a nikoli výchovou a prostředím, jak je patrné zvláště na Hitlerovi.

Jako dodatek je připojen Frommův rozbor agresivity a destruktivity v teoriích Sigmunda Freuda. Fromm zvláště rozebírá přechod k pudu smrti a erótu od opozice mezi sexualitou a sebezáchovou. Když ale nově zavedený pojem narcismu převedl pud sebezáchovy do oblasti libida, zdál se být starý dualismus ohrožen. To bylo nebezpečné tím spíše, že hlavní Jungův rouhavý blud bylo považování veškeré psychické energie za libido. Pud smrti zcela změnil zdroj agresivity, která dříve plynula z předgenitální sexuality nebo pudu vyplývajícího z ega a namířeného proti vnějším podnětům. V novém pojetí se destruktivita obrací dovnitř a mění se ve svědomí. Teoreticky se Freud dobral k zásadě: "Zabíjej nebo budeš zabit", s níž se jako humanista nehodlal smířit. Učitel Freud se stal zajatcem svých věrných, ale nikoli tvůrčích žáků, uzavírá Fromm.

Celkově lze říci, že Frommova kniha je dosti ambivalentní. Mnohde překonaná a mnohde udivující množstvím znalostí v sedmdesátých letech. Překvapivá je v mnoha případech věroučná slepota k citovaným závěrům a ochota k děsivým výmyslům - tomu by přece Fromm sám v politickém komentáři v novinách nevěřil! Přesto je zajímavá rozborem Frommových oponentů, jasným ukázáním souvislostí teorií a jejich potřeby být v co nejpříkřejším rozporu s konkurenční teorií. Shrnuje západní levicové chápání násilí a ukazuje jak tyto ideje modifikovaly Západ. Nadto je zde mnoho zajímavých a ne nutně nesprávných postřehů. Kdo má sílu přebírat a přemýšlet, tomu nelze než doporučit, nejen knihu, ale i Mezinárodní nadaci Ericha Fromma a hlavně její on-line knihovnu.

Vydala Aurora v roce 2007.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 16. Z toho průměrné hodnocení: 3,44.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1062 recenzí
  (1004 ohodnocených)
1076 knih
  (955 ohodnocených)
a celkem 30058 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Eisner, Petr - Rok ohně
Titul: Eisner, Petr - Rok ohně
Sleva: 68 % (ušetříte 238 Kč)
Cena: 111 Kč

70 000 knih skladem. Najděte si novou oblíbenou knihu! Dobré Knihy.cz
Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Psychologický výklad pohádek
(2) Rudá chryzantéma
(3) Země
Na pultech knihkupectví se právě objevila nová publikace s názvem Země. Obrázková kniha formátu A4 s velkými písmeny je vhodná pro malé zvídavé školáky, ale i pro jejich rodiče. Schematické obrázky ...
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2016 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům