Novela Koralina je Gaimanovou druhou knížkou věnovanou mládeži. Tento příběh už začal psát před více než 10 lety pro svoji dceru. Původně to měla být povídka na pár stránek, ale jak autor říká: Příběh samotný na to měl jiný názor. I když Koralina je psaná jako kniha pro mladé čtenáře, stále je to kniha napsaná mistrem tajemna a fantazie Neilem Gaimanem, autorem slavného komiksu Sandman, nebo neméně slavných knih jako Nikdykde, či Američtí bohové. Je to tedy temné a nebezpečné vyprávění. Příběh je koncipován jako One House Show, příběh jednoho starého domu a jeho atypických obyvatel, do kterého se nastěhovala rodina Jonesových s malou dcerkou Koralinou. Nejsou v něm sami, dům je rozdělen na čtyři byty, které obývají ne zrovna normální postavy. Je tu starý seschlý dědek, který vlastní myší orchestr, a dvojice obstarožních dam Spinkové a Forciblové, bývalých divadelních hereček, žijících vlastně ze svých možná smyšlených vzpomínek na prkna, která znamenají svět. A je tu ještě jeden obyvatel, černá kočka, která nikomu nepatří, a která si žije svým vlastním životem. Koralina zde postrádá ostatní vrstevníky a šíleně se nudí. Gaiman ji zobrazil jako klasické dítě svého věku, které má své obhajitelné myšlení. Každý zákaz je interpretován jako takové doporučení. Když jí zakážou chodit po zahradě blízko staré studny, aby tam nespadla, hned se tam žene. S osvědčenou dětskou logikou: Když si na tu studnu mám dát pozor, tak nejdříve musím zjistit, kde vlastně je. Její rodiče pracují jako programátoři pro počítačové firmy doma, tak na ni nemají vůbec čas. Matka jí jednou doporučí, ať třeba spočítá, kolik mají doma oken, dveří atd. Dveří mají čtrnáct. O třinácti ví, kam vedou, poslední jsou zamčené. Matka je otevře starým klíčem a Koralině ukáže, že nevedou nikam, je za nimi cihlová zeď. Tak to je do jednoho letního večera, kdy Koralina sleduje temný stín, který zmizí právě v těchto dveřích. A když jí dědek shora dá vzkaz od myší, aby tam nechodila, její zvědavost tím vzroste. Jednoho dne zůstane doma sama, vezme klíč od tajných dveří a. za nimi je temná zatuchlá chodba. Koralina se odhodlá a vejde. Projde chodbou do stejného bytu, jen něco je tu trochu jinak. Má tam dokonce rodiče, kteří vypadají kapánek divně, jako papírové karikatury na vlastní rodiče s lesklými knoflíky místo očí. Vypadá to zde jinak ale dobře, má tu všechno, co kdy chtěla. Ale tato kulisa štěstí se pomalu začíná rozpadat a měnit v boj o vlastní život. Tím začíná nebezpečí v druhé rodině, kde její druhá matka je bytost, které se nedá věřit v ničem. Příběh se stává dramatičtější, plný hrůzy, která místy opravdu vypadá jako z pera Stephena Kinga. Autor používá jednoduchý vyjadřovací styl, možná z důvodů a) je to kniha pro mládež a za b) pocit hrůzy a napětí se lépe vyjadřuje v krátkých a jasných větách. Trochu zklamáním byl pro mne závěr knihy. Po stále gradujícím napětí je konečné řešení jednoduché, bez nějakého šoku. To byl možná důvod, proč jeden americký fanda zhodnotil knihu jako velmi dobrou, ale přece ne skvělou. Vhodným doplňkem jsou černobílé grafiky Davea McKeana. Příběh Koraliny určitě ocení čtenáři knih jako Harry Potter, Světla Severu, či Tajemný Skellig. Nelze říct, že je to vyloženě kniha pro mládež, tak jako např. u výše uvedených titulů.
| nápověda
