Při slovech Palestina a židovské osady si většinou představím obrazy uřvaných mladistvých Palestinců házejících kameny po izraelských vojenských hlídkách, které odpovídají střelbou slzným plynem. V poslední době ale i naprosto nepochopitelné lidské bomby. To je typický obraz z okupovaných území západního břehu Jordánu a pásma Gazy. Jak tento problém vznikl, ví většina kulturních lidí. Ale jak se tento problém řeší, to zase až tak všeobecně známé není. Právě tímto tématem se zabývá autor knížky "Komu patří země Izrael?", korespondent křesťanského mediálního svazu KEP Johannes Gerloff. Na jednotlivých příkladech a výrocích se snaží naznačit, jak hluboký je to problém, jak z hlediska právního, tak náboženského a v neposlední řadě i ekonomického. Komu patří Gaza, Judsko a Samaří? Můžou si Izraelci budovat osady na území získaném během šestidenní války v roce 1967? Jedni tvrdí, že to je v rozporu s ženevskými konvencemi. Druzí tvrdí, že to nejsou okupovaná území, protože je nezískali výbojnou válkou, ale pouze obranným krokem proti agresorům. Z právního hlediska se oprávněnost osad může brát z několika hledisek. Na Blízkém východě platí dodnes turecký právní řád, tedy že země patří tomu, kdo ji obdělává. Když tam Židé obdělávají zemi, je tedy jejich. Přitom je důležité, že tyto pozemky si koupili. Z dalšího hlediska se dá říct, že sporná území vlastně nikdy nepatřila žádné suverénní zemi. Z hlediska náboženského je to ještě horší problém. Židé prohlašují, že jim tato země vždy patřila od Boha. To stejné muslimové, že jim vždy patřila od Alláha. Z hlediska náboženství nemůže ani jedna strana ustoupit. Paradoxně jediné řešení nabízené v knize je vláda islámského práva, tedy Palestinců, nad celým územím. Židé tam klidně mohou zůstat, islámskému právu je jedno, v co lidé věří, jen musí dodržovat jeho řád. J. Gerloff se nesnaží nadržovat ani jedné straně, ale já osobně přece jen cítím jeho větší sympatie k židovským osadníkům. Proč je tedy tolik násilí kolem území, které 90% Izraelců nikdy nenavštíví? Proč Palestinci tolik nenávidí osadníky, když jim přinesli možnost práce a jiných sociáních a zdravotních výhod? Jak to řešit, to neví ani Gerloff, ale přesto dobře koncipovaná kniha stojí za přečtení.
