80 %

Gilmore, Robert - Alenka v říši kvant

Více informací k této knize najdete v detailu
Alenka v říši kvant ve zřejmé analogii k Alence v říši divů je alegorií kvantové fyziky vycházející přímo ze samotného Lewisova díla, ale také nepřímo z Gamowovy kvantové parafráze Alenky, Pana Tompkinse (recenze je na modernizované vydání Pan Tompkins stále v říši divů).

Autor, Robert Gilmore, napsal několika podobných popularizačních knih. Pracoval v CERNu, u Stanfordského lineárního urychlovače, v Brookhavenské národní laboratoři a vyučoval na Bristolské universitě, ale v současnosti, jako by se po něm země slehla, doufám proto, že již není po smrti. Nicméně jeho dílo bylo natolik štěpné, že zaujalo k překladu profesora teoretické fyziky Jiřího Langra.

Je možná dobré zmínit všechna tato velká jména předem, protože s knihou samotnou jsem měl zpočátku problém. Za prvé, Alenka mi připomíná Veruku z Karlíka a továrny na čokoládu, a za druhé, četba mi přišla zpočátku poněkud infantilní, jako by autor neměl zcela jasno, pro jakou kategorii čtenářů píše. V textu jsou totiž rámce shrnující a komentující fyzikální význam popisovaných alegorií. Zvláště ty počáteční jsou možná až příliš formální a nakonec trochu rušivé. S postupujícím počtem stran jsem se začetl a musím konstatovat, že je to příjemně ujeté.

...musíte odejít všemi těmito dveřmi najednou, abyste se dostala tam, kam chcete. Bizarní přístup, neřku-li? A cíl ostatně též. Heisenbergova banka (PDF) pro virtuální částice je prvotřídní býkárna! Nezrozené částice si do ní přicházejí pro půjčku k životu. A fotonový vlak jedoucí nekonečnou rychlostí - to je feynmanovina jako bič! Fotony se pohybují rychlostí světla, proto je pro ně prostor maximálně kontrahován a čas zpomalen. Foton je všude hned! Gilmore se módně pouští do kvantových měření (v různých interpretacích) a později i do zapeklitých paradoxů. Pauliho vylučovací princip není jen uveden jako pravidlo, ale je odvozen z antisymetrie vlnové funkce pro fermiony, a to zmíněnou formou alegorie, není proto třeba obávat se výše uvedených čarodějných slov.

Některé (elektrony) jenom poskakovaly na místě, jiné dělaly stojky a jeden elektron dokonce prostě ležel na zádech a koukal do nebe. "Ten je základním stavu", vysvětlil Kvantový mechanik. Na rozdíl od mnohem staršího Gamowa je zde kvantové chování podchyceno komplexněji. To však neznamená, že by utrpěla zábavná stránka textu, popis řádění nezvedených fotonů, které nutí ubytované elektrony pobíháním chodbou s palandami lejzat je makabrózní fyzikální inferno. A navíc je to dobře.

V poněkud truchlivé absorpci fotonu se Gilmore pouští dokonce do metafyziky, když tvrdí, že fotony se nikdy nenudí, protože pro ně, jako pro všechny, kteří se pohybují rychlostí světla, žádný čas neuběhl, bez ohledu na to, jak dlouho žily.

Stavy situované v oblíbených energetických pásech. Pokud se Vám zdá, že přituhuje, šetřete si udivený výraz do Fermi-Boseho akademie řešící problémy souborů mnoha částic. Přechody mezi stavy totiž zařizuje Stavová realitní agentura a Virtuálně-realitní agentura. S posledně jmenovanou přichází na scénu kvantová elektrodynamika. Z důvodů přehlednosti je k jejímu pozorování potřeba přilba virtuální reality. Dle textu je na baterky, ale na obrázku z ní visí kabel. Hned je prostě vidět, co je stavový agent za týpka. Snad vás to připraví na to, že virtuální výměnné částice (třeba fotony) se mohou pohybovat nejen časupodobně jako reálné částice, ale mohou se pohybovat i prostorupodobně, tedy kolmo na čas.

Zde už je Feynman se svým pozitronem chápaným jako zpět v čase se pohybující elektron přímo zmíněn. Nadto je uveden jeho odkaz na původní Wheelerovy myšlenku, že na světě je jediný elektron pohybující se v čase tam a zpět. My jej v časovém řezu pozorujeme jako všechny elektrony, a proto se nám všechny zdají totožné.

V hale byly sochy význačných částic. S hmotností přenášejících částic souvisí dosah síly jimi zprostředkovávané (těžké gluony - krátkodosahová silná interakce). Což mi připomíná jinou zásadní zásadu kvantového světa, která se mi výše nevešla: Co je zakázáno, musí se uskutečnit hodně rychle. Collider dance - urychlovačový tanec mi připomenul - stylově - první kapelu na světě, která měla webové stránky: Les Horribles Cernettes. K tomu se už dá dodat jedině to, že kvarky vypadají jako Bratři Marxové.

Když se pár spáří, tak se jako vypaří. Ale dost již moří, než nás to umoří. Důležité je, že nikdy nenajdeš samotný kvark. Čili další metafyzika - kvarkové moře je slané. Podobně ze zákona schválnosti pádu namazaného chleba odvodíte, že gravitony jsou chlupaté a s vysokou pravděpodobností mají ocas.

Jak se tak dívali, jako by propukla sněhová bouře. To co poletovalo ve vzduchu, však byly jen drobné kousky papíru. "Roztrhané neúspěšné žádosti o grant," závěrem se tedy kniha nepozorovaně přesunula do roviny interního žertu.... S jistým odstupem musím konstatovat: Zábavné, tvůrčí a hodné pozornosti.

Vydala Paseka v roce 2007.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 6. Z toho průměrné hodnocení: 1,5.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30459 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a