Je tu taky např. Richard Bach, nebo Francois Lelord. Ovšem mým osobním favoritem je útlá knížečka provensálského spisovatele Jean Giona "Muž, který sázel stromy". Tento dneska u nás možná trochu opomíjený francouzský autor se proslavil především díly, ve kterých hraje hlavní roli vzájemný, až důvěrný vztah člověka s přírodou. Většinou se tyto příběhy odehrávají v jeho krásné Provence, kde se v roce 1895 narodil a vlastně do své smrti v roce 1970 stále žil. Příběh Elzéarda Bouffiera je dokonalým obrazem nejen Gionovi tvorby, ale i jeho vlastní životní filozofie. Bouffier žije osamocen daleko v horách, kde se stará jen o jednu věc, kterou považuje za nutnou, a tím je sázení nových stromů na pustých svazích zdejších hor. Kolem zatím prošly obě děsivé světové války, které Bouffier ale ani nezaznamenal, a ani ho nijak nezajímaly. Přesně takový pacifista byl i Jean Giono, který za tyto postoje byl po druhé světové perzekuován. Ne za kolaboraci, ale za svůj nezájem na francouzském odboji. A tak nějak si dokážu představit i Elzéarda, starého muže, který každý den vychází se svojí kovovou holí a pytlíkem připravených semen do hor, aby sám, bez nějakých sobeckých důvodů obnovil zdejší kraj.
"Muž, který sázel stromy" nám nepředkládá žádné ponaučení jak žít, jen je oslavou čisté oddanosti životu. Tento jednoduchý a poutavý příběh od svého vydání v 50. letech minulého století patří k jedním z nejznámějších děl světa. Příběh se stal předlohou i slavného kanadského animovaného filmu, natočeného v roce 1987 v režii Frédérica Backa.
Český čtenář si může v knihkupectvích nyní vybrat dvě verze. Původní z nakladatelství Vyšehrad s překladem Zdeňky Stavinohové, a v druhém překladu J. Reyneka. Obě vydání jsou v nádherné ilustrované podobě.
