90 %

Grawe, Klaus - Neuropsychoterapie

Více informací k této knize najdete v detailu
Rozsáhlá kniha nedávno zesnulého Klause Graweho (německy) má podtitul Nové přístupy k terapii na základě poznatků neurovědy. Je to sice oblíbená fráze, pod kterou se ukrývají občas spisky zcela pavědné, ale v tomto případě je tento podtitul zcela namístě. Dá se říci, že odkaz k rigorózní vědě, je tak silný, že bude dráždit i nemálo tradičních terapeutů. Zároveň se však dá říci, že se jedná o zcela převratnou knihu, která ukazuje tuhnutí psychologie jako "měkké vědy". Myšlenka, že psýché jako samostatná entita ovlivňuje procesy v mozku, je pro autora nepřijatelná, existuje jen příčinný vliv mozku na psýché. Pokud je psychoterapie úspěšná, musí ovlivňovat expresi genů v mozkových buňkách.

Grawe rozbíjí dualistický náhled na psychoterapii a farmakologickou terapii: nejsou to dva rozdílné způsoby, nejsou ani alternativní, ani zrcadlové. Pilulkovým nadšencům ovšem připomíná, že při pouhém užívání psychofarmak dochází k 80% recidivě, protože chování není v transmiterech, lidé se musí naučit správně chovat. (Povšimněme si této poučky ražené kognitivní i behaviorální terapií, která ve své temné variantě potvrzuje prastarý bonmot, že porážka je zvyk.)

Závěry pro psychoterapii jsou poněkud paradoxní: nejdůležitější příčiny psychických poruch sahají do raného dětství, ale zpětný pohled do tohoto období nám nepomůže změnit jejich základy. Změny docílíme pouze prostřednictvím současných reálných zkušeností, které změní tenkrát vytvořené neuronální struktury na jiné. Účelem knihy je "obecná psychoterapie" - metoda, která využívá celý repertoár účinných a praxí ověřených postupů pro dosažení co nejlepších výsledků. Jistým způsobem jsou tak dosavadní psychoterapeutické metody a teorie vysbírávány jako lidová medicína - odstraňují se "zvykové" (rituální) části postupů a výklady.

Kniha sice není jednoduchá, ale nevyžaduje (alespoň v prvním přiblížení) žádnou speciální přípravu. Přehled mozku pro terapeuty je hutný, kdo jej bude chtít opravdu nastudovat, nejen přečíst, bude se muset vracet a pracovat s textem. Předností knihy je velké množství obrázků a schémat. Kniha obsahuje shrnující části kapitol i dvojcestný výklad ve smyslu dokladovaného popisu jevů a shrnutí důsledků pro terapii.

Již na straně 61 je zmíněn Simonsův film o basketbalu - probandi, kteří mají pečlivě sledovat míč si nevšimnou, že mezi hráči prochází gorila. Detail, který ve společnosti jistě využijete! Neuronální plasticita. Neuronální koreláty. Vědomí z neuronálního pohledu. Ukázky a potažmo jména kapitol skloňují neuronální ve všech pádech, ale čtenář zděšený řezy mozkem nechť si povšimne, že z terapeutického hlediska se jedná o tlumení strachu, úzkosti i běžné činnosti myšlení. Vědomě prožíváme pouze to, co se alespoň na několik sekund dostane do naší pracovní paměti.

Slovo "tlumení" nebylo v předchozím odstavci zmíněno zbytečně: Nevědomé úzkostné vzpomínky, které amygdala vytvořila, se zdají být nesmazatelně zapsané do mozku. Zůstávají tam patrně po celý náš život. ... Je možné, že emočně aktivní vzpomínka v mozku žije dále, i když není dosažitelná vnějšími podněty. Může ji však znovu aktivovat stres. Funkce amygdaly a dalších evolučně starých částí mozku je již dlouho zmiňována v populárně-psychologické literatuře, stejně jako vlivy imprintingu, ale zde je mnoho zdrojů sjednoceno a provázáno. Výsledný obraz je vlastně dosti neradostný a především vyvrací gnostický náhled na psychiku - vhled neosvobozuje, změnu umožňuje jen dlouhé a bolestivé měnění návyků. Do kůry se zvenčí dostávají podněty ... tento efekt je směšně nepatrný oproti vnitřní korové aktivitě. Mozek je natolik provázán, že mu nezbývá, než aby se zabýval sám sebou. S tím souvisí dlouho známá pravda, že rozhodnutí přicházejí o 350 ms dříve, než se pro ně vědomě rozhodneme.

Grawe uvádí případ, kdy rok psychoanalýzy vrátil k normálu hladinu serotoninu a jeho toky. Doznává však malý rozsah sledovaných pacientů a varuje před citováním čísel u podobných studií, které vedou k tomu, že čísla začínají žít vlastním životem. Léčba depresí dodává materiál pro nemalou část knihy, autor uvádí, že neurovědné výsledky vedou k závěrům, které neodpovídají současné nejlépe zpracované Beckově kognitivní teorii deprese. Popis funkce přední cingulární kůry jakožto kontrolního systému, který je aktivní vždy, když se vyskytne nějaká inkonzistence v neurálním dění, spolu s rolí hipokampu představuje systém působení a vlivu neurotransmiterů a ukazuje, proč je každá změna tak pomalá a složitá. Tato pozitivní zpětná vazba je dokumentována také na Bowlbylo teorii připoutání. Disharmonie rodič nejistě-vyhýbavě připoutané dítě následně vede k trestající reakci autorit (učitelů) a šikaně od spolužáků. To je velice zajímavý výsledek, který by zvláště praktikům neměl uniknout.

Neuropsychoterapie v mnohém opakuje (ale hlavně rozšiřuje do staršího věku) poznatky z knihy Fonagyho a Targetové. Šikanováni jsou depresivní jedinci, kteří si sami sebe neváží. Autor tak, dle slibu v úvodu odkazuje na existenciální a vztahové terapeuty: matky s nedostatkem citu a matky nedostupné přesouvají vinu za neuspokojivý stav vztahu na dítě, ale také konstatuje, že: Pokud člověk nerealisticky myslí a vnímá a uspokojuje tím svou potřebu kontroly a zvyšuje vlastní hodnotu,je to známka dobré psychické kondice. Na jednu stranu se tak potvrzují ty nejradikálnější předpoklady konceptů typu dosti dobrého mateřství jako i zcela s nimi rozporné lidové psychologické teorie typu: pomoz si sám, jakkoli, hlavně na to nemysli a makej. V tomto ohledu bude nová syntéza teorie mysli vyžadovat hodně práce nejen při objevovaní, ale i při chápaní.

Již u dvoudenních kojenců je možné na záznamu EEG rozpoznat jedince se silnější pravostrannou aktivací, kteří reagují na odloučení od matky negativními pocity (tantrici levé ruky?). Vyhýbací cíle vyžadují neustálou pozornost. Těchto cílů není možné nikdy dosáhnout. (Vyhneme-li se jednomu nebezpečí, není zaručeno, že jinde nečeká další.) ... Lze říci, že základem deprese je vlastně nadměrná aktivace systému vyhýbání. Ten tlumí přibližování, neustále je vylučován stresový hormon, který poškozuje hipokampus a deaktivuje cingulární kůru.

Kromě tradičních depresivních ruminací Grawe uvádí další méně známý prvek: Inkonzistentní napětí hraje v rámci geneze psychických poruch centrální roli. Dostal se k němu od motivační význačnosti poskytované dopaminovým systémem (bez dopaminových receptorů se zhroutí motivace; zvířata pojdou, protože je nebaví žrát). I.P. Pavlov v rámci svých výzkumů zjistil, že jakmile pes cvičený na rozlišení kružnice a elipsy nedokáže obě odlišit díky klesající výstřednosti, začne být neurotický, i když není trestán. Existence speciálního modulu kontroly inkonzistence ukazuje, jak je pocit konzistence důležitý. Cíle musí být konzistentní se základní motivační orientací, jinak je jejich dosahování těžké. Lidé si cílů, které nejsou v jejich orientaci neváží a podvědomě se jim nevěnují. Na to je třeba dbát při terapii a takové cíle jim nedávat. Terapeut by se měl více zaměřit na podporu pacientova chování vedoucího k přibližování, než na vybudování chování, jež vede k vyhýbání.

Závěrem Grawe konstatuje: Základy psychických poruch jsou vytvořeny již v nejranějším dětství, tedy v takovém období života, jež si člověk později není schopen vybavit. Tyto základy jsou uloženy v implicitních paměťových systémech a principiálně si na ně nelze vzpomenout ani po mnoha letech "na pohovce" nebo vlivem hypnózy.

Autor na prvý pohled překvapivě vychvaluje hypnózu. Uvědomíme-li si výše popisované, že totiž psychické poruchy vznikají disfunkčními kognicemi (jako jsou též iracionální zásady Ellise nebo myšlenková zkreslení Becka) a dají se odstranit jen implicitním učením, které probíhá prostřednictvím reálných zkušeností, nikoli formou výkladu, pak je odkaz na tuto empirickou techniku pochopitelný.

Poslední upozornění knihy dává přesto zapravdu terapeutům vycházejícím jaksi z lidštější stránky: Zaměření na neuronální dění nemusí znamenat, že přestaneme brát zřetel na člověka jako takového, se všemi jeho zvláštnostmi a s celou jeho individualitou. ... Nejlepším způsobem, jak udělat mozek zdravějším, je zajistit lepší uspokojení potřeb (závislých na štěstí člověka). Ještě jednou proto opakuji, že se jedná o velice zajímavou a zásadní knihu, není sice optimistická, ale přináší náhled na důvody nefungování mnoha zaručeně úspěšných receptů, stejně jako poukaz na neobyčejnou složitost psychiky.

Slušelo by se poznamenat, že existuje Klaus-Grawe-Institute for Psychological Therapy a pro němčináře uvést odkaz na nekrolog v časopise Karger (PDF). Vydal Portál v roce 2007.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 6. Z toho průměrné hodnocení: 2.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1012 ohodnocených)
1091 knih
  (963 ohodnocených)
a celkem 30949 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
Pachman, Richard - Kdokoliv
R e k l a m a
Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Kniha o hřbitově
(2) Dvě staré babky
Tellegen vystudoval medicínu a několik let dokonce působil jako lékař v tropické džungli v Keni. Svoji literární dráhu zahájil jako básník v roce 1980, ale svoje hlavní pole působnosti našel v ...
(3) Brutální byznys
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2019 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům