Knížka "Take five" (2004) je krátkou šedesátistránkovou sbírkou pěti povídek. Těchto pět příběhů z počátku jevících se jako naprosto banálních, čtenáře ale s každou další větou noří do stále záhadnějšího světa pomatených myšlenek a témat. Lidé, ale vlastně v případě první povídky dokonce krysy, se můžou jevit jako normální, ale pak se začnou objevovat praskliny v "normální" realitě života, a příběh vás zavede někam, kde jste to možná nečekali.
To, co píše nakladatel už na přebalu : "... autorův humor, nespoutaná imaginace a smysl pro absurditu si se čtenářem zahrávají..." dokazuje každá z povídek. Už v první, možná bych řekl taková prvoplánová, nás zavádí do světa krys, kde se musí sehnat žrádlo za každou cenu. Je to asi jediná povídka z nějakou závěrečnou pointou. U ostatních se s tím moc nesetkáte. Jakoby autor tím jen chtěl podtrhnout absurditu situace. V jednom příběhu se hlavnímu hrdinovi zabije před očima pádem ze stromu dívka. Ale místo nějakých srdceryvných scén se pomalu vyplouvá na povrch hrdinova naprostá paranoia o . Stejně jako v příběhu "to, který se necítil nejlépe", kde je posedlý snahou znásilnit vnučku maršála Göringa.
Thomas Gunzig v Evropě sbírá literární ocenění a stále rostoucí počet svých čtenářů. Jeho tvorba prostě splňuje to, co si myslím je velmi populární v současnosti - šokující situace, absurdita a to vše podtržené humorem pro silnější nátury.
Knihu vydalo za podpory Communauté francaise de Belgique nakladatelství Dauphin v překladu Martina Kučery.
