Nedávno jsem psal o knížce Glenkill: Ovce vyšetřují a tak když jsem četl, že vyšlel další příběh, kde je svět viděn očima zvířete, nemohl jsem si ji nechat ujít. Glenkill mě moc nenadchnul. Ne, že by téma nebylo zajímavé, ale zpracování mě prostě neoslovilo. U Poslední rodiny v Anglii bylo vše, co mi v Ovcích chybělo. Jednak silný příběh viděný dojemnou perspektivou němé tváře, za druhé určité silné poselství, které od knížek tohoto typu čekám (viz Farma zvířat). A nebo, pokud se má jednat o humoristickou knížku, pak bych od ní čekal "nebetyčnou srandu". Poslední rodina v Anglii rozhodně není humoristická kniha, přesto v ní několik úsměvných momentů naleznete. Celou knížkou se ale vine rudá temná niť neodvratného konce; o to je dojemnější sledovat snahu Prince tomuto konci zabránit. On však, jak jsem naznačil v úvodu, navíc řeší další záležitost - záhadné události v psí říši. I tato rovina je velice napínavá a dojemná. Dokonce mě napadlo, že by mohla tvořit jádro poměrně slušné novely.
Jak je kniha napsána? Zatímco Glenkill byla poměrně těžkopádná a ne snadno stravitelná, Poslední rodina v Anglii se čte velmi lehce. Měl jsem jí s sebou na dovolené a doufal jsem že mi vydrží celých sedm dní, ale za dva večery jsem neměl co číst. Strhne vás a nedovolí vnímat cokoliv jiného, než budete na konci. A když dočtete, padnete v němý úžas a zatoužíte si tuhle knížku přečíst ještě jednou.
Přesto, že tahle knížka patrně za padesát let nebude patřit ke klenotům evropské literatury, je to román, která má svou velkou cenu. Svým příběhem bude aktuální vždy. Čtení Poslední rodiny v Anglii rozhodně není promarněným časem.
| nápověda
