Příběh cesty na Sever je co do žánru nejblíže fantasii. Ale je to velmi zvláštní fantazie - příběh není vymyšlen, je složen ze stovek snů, které se autorce zdály v průběhu několika let. Jana Heffernanová se sny zabývá celý život a důkladně je studuje. Je také autorkou odborných knih na toto téma. Hlavním motivem knihy je pouť, cesta za sebepoznáním. Tento leitmotiv se line celým dějem. Děj není možné stručně popsat, hlavní hrdinka se vydává hledat Sever. Cestou potkává nejen lidi, ale také mystické postavy (kouzelník).
Logika zde neplatí. Nezapomeňme že jsme ve snu, a tak se situace i postavy mění stránku od stránky, nemožné stává se skutečností, neuvěřitelné samozřejmostí. Sny zrcadlí bdělý stav, kombinují skutečné prožitky navzájem a vytváří z nich mozaiku předem netušenou.
Ve druhém díle se hrdinka dostane do bludiště, navštíví Červené město, přístav, hory, Ostrov mrtvých a jezero. Zatímco díl první představoval osobní zkušenosti, ve druhém se promítá hledání osobní identity představitelky, tedy i autorky knihy. Knihu doplňuj nezbytný autorčin výklad snů, bez něhož by nám byl skryt pravý význam snů, a tedy i knihy.
Kniha je psána velmi příjemným jazykem, bezprostředním, nijak náročným. Často se mi stávalo, že jsem se vžil do snu, sám jsem jej při bdělém stavu snil. Ovšem, není možné tuto knihu číst v "jednom tahu", protože může občas začít nudit. Tím nechci říct že je sama o sobě nudná, ale periodicky se opakující zvraty v ději jsou předvídatelné a nijak nepřekvapí. Přesto všechno je to moc dobrá kniha, která nemá u nás obdoby.
Každopádně doporučuji přečtení, už jen pro zajímavost.
