Fredrik a Paula jsou mladí manželé, kteří mají dvě malé děti. Koupí celkem levně starší zachovalý dům na pokraji vesnice, s nádherným výhledem do lesů a polí. Oba manželé jsou trochu rozdílné povahy - Fredrik je klidný, až apatický člověk, který se vzdal velké kariéry a peněz jako soukromý podnikatel pro jistou a poklidnou práci v místní správě. Paula je naopak cílevědomá žena z bohatých poměrů, která se věnuje modernímu umění. Umění tak modernímu, že Fredrik se raději vyhýbá jeho komentářům. Jsou to netradiční malířské koláže pospojované z pornografických časopisů. Přesto je jejich vztah láskyplný a harmonický. Problém ale nastává v momentě, kdy zjistí, že pravděpodobně nejsou jedinými obyvateli jejich domu. Fredrik trpící častou nespavostí jednou po ránu narazí v předsíni na podivného muže malého vzrůstu, velmi zanedbaného vzhledu. Moc nekomunikuje, chová se divně, a než se stačí Fredrik rozkoukat, zmizí v komůrce pod schody. Větší místnůstce plné starého harampádí, kde se mužík, později zvaný Kvot, úplně ztratí.
Problémů začíná přibývat. Hlavně ale nastupuje stále větší drzost a agresivita mužíka, který se považuje za právoplatného nájemníka. Autorka nastiňuje i problém jisté liberality současného Švédska, kdy se není tak jednoduché vůči sociálně slabším a handicapovaným vystupovat z pozice práva a moci. I když hlavní roli zde hraje samotný charakter Kvota, jedince zcela se vymykajícího standartu lidského moderního soužití. Díky tomu ztrácí Fredrik půdu pod nohama, a nejen to. Se zděšením stále jistěji zjišťuje, že ztrácí i spojení s rodinou, které problém s mužem pod schody bera jako niternou banalitu. Fredrik začíná ztrácet kontakt s realitou, najednou se mu jeho skvěle vystavěný svět začíná hroutit jako hromádka z karet.
Hermansonová tímto román vytvořila příběh založený na sice jednoduchém ději, ale velmi čtenářsky atraktivně zpracovaném. Svým stylem mi místy připomíná styl např. M. Crichtona, který taktéž než na složitou charakteristiku a styl klade důraz na čtivost a napětím děje. A toho Hermansonová čtenáři poskytuje v opravdu ve velké porci. Příběh se mění vlastně z jistého drobného problému v opravdový horor, a po přečtení závěru to můžeme vlastně za právoplatný fantastický horor skutečně považovat můžeme. Závěr knihy, který končí totální sociální destrukcí Fredrika, je vlastně docela otevřený, nic nevysvětlující, a právě díky tomu inklinující ke klasickému fantastickému hororu. Ztrácí se hranice mezi realitou a snem. Román "Muž pod schody" (orig. Mannen under trappan, 2005) dokonale naplňuje moje představy napínavého čtení, které vás dokonale "odizoluje" od okolního světa. Nelze se tedy divit, že její knihy slaví po Evropě čtenářský úspěch. Nakladatelství Metafora slibuje i další knihu, takže se mám na co těšit.
