Toto je věta jedné z postav z románu švédské autorky Marie Hermansonové (1956) "Ta, která se dívá", která vlastně symbolizuje celou myšlenku příběhu. Hrdinka příběhu, Yvonne Garstrand, je úspěšná žena v nejlepších letech, která vlastní prosperující firmu, ucházející manželství, prostě všechno, po čem kdy snila. Ale najednou cítí, že její život je už nudný, prázdný. Toto vakuum nakonec zaplní zajímavou činností - jezdí do jedné vilové zahradní čtvrti na okraji města, kde chodí a pozoruje její obyvatele. Miluje hádanky, které si klade: "Kdo tam žije, co dělají, jaká skrývají tajemství?" A právě tato stále větší touha odhalovat jejich identity ji zavede až k domu na úplném okraji, který nechce vydat nic ze svého soukromí. Je vůbec obydlený? Jak to, že nikdy nikoho nespatřila ani v okně? Shodou náhod zjistí, že tajemný obyvatel domu shání pomocnici na úklid. Než se Yvonne naděje, je z ní uklízečka Nora, která se nebezpečně snadno zamotá do tajemství, jež skrývají zdi domu Bernharda Ekberga.
Co všechno jsou lidé schopni udělat pro lásku? Stejně tolik, jako druzí proto, aby odhalili špínu těch dalších. Toto je vlastně námětem románu. Sebejistá a téměř dokonalá Yvonne k vlastnímu překvapení nezaváhá ani vteřinu, a podřadnou práci uklízečky přijme. Tak mocná je její touha zjistit něco o Bernhardovi a jeho životě. Už od prvního okamžiku mezi nimi vzniká jisté napětí. Ona lže, on lže. Kdo z nich první ten psychický tlak nevydrží? Oba mají co skrývat. Bernhardovi visí ve skříni kostlivec, přímo fyzický. Protože komu patří ty ženské šaty ve skříni?
Právě toto neustálé napětí čtenáře stále nutí otáčet další a další stránku. Autorka už od prvních kapitol naznačuje, že to tajemství není pro všechny akceptovatelné. V postavě Yvonne vytvořila obraz typického člověka, který se prostě rád "šťourá" v cizího špinavém prádle. A s přibývajícím časem je až k podivu, kam postavu Yvonne autorka dostrkala. V tomto případě tedy až k mezním hranicím toho, co jsou lidé schopni udělat pro lásku, či pro její odhalení.
Marie Hermansonová si získala naše čtenáře už románem "Muž pod schody", který vyšel minulý rok v nakl. Metafora. Tento až iracionální thriller sklidil zasloužený čtenářský ohlas. Obdobný čtenářský ohlas bych tipoval u její už sedmé knihy "Ta, která se dívá" (orig. Hembiträdet, 2004).
Opět v překladu Dagmar Hartlové vydalo nakladatelství Metafora.
