To, co jste mohli (a v současné době stále ještě můžete) vidět snad ve všech českých multikinech v podobě stejnojmenného filmu, je slabý odvárek Howarda Hughese. Na zfilmování jeho života by totiž byla třeba nejméně trilogie a možná ani po jejím shlédnutí byste si nedokázali vytvořit obrázek, odpovídající realitě. Tentokrát mi to prostě nedá, abych ten film nerozebírala. Je sice možné, že to sem tak trochu nepatří, ale nemůžu si pomoct.
Na plátnech je nám Hughes předkládán jako miliardář, americký hrdina, svůdník a snílek. Divák je "nucen" ho až litovat, když se u něj projeví záhadná duševní choroba (kterou mimochodem nikdy netrpěl). Neříkám vůbec, že je film špatný (i když trochu prostříhat by mu asi na zajímavosti neubralo), ovšem Higham je ve své knize daleko objektivnější a hlavně také sdílnější. Jeho dílo není žádný životopisný román, jak se snad někde můžete dočíst, je to prostě klasická biografie, se všemi potenciálně nudnými "kdo", "s kým", "kdy" a "kde". Pokud ale jde o Howarda Hughese, ani prostý výčet životních situací by nemohl být nudný.
Ten člověk byl nechutně bohatý, aniž by se o to nějak významně zasloužil. Za jeho života se sice dědictví po otci několikanásobně rozmnožilo, to lze však přičíst k dobru spíš jeho brilantním podřízeným, než jemu osobně. V mládí si užíval s hvězdami a hvězdičkami - obého pohlaví - tehdejšího Hollywoodu. Ani to ale nebyla zásluha jeho neodolatelného šarmu nebo snad vybroušeného smyslu pro humor. Prostě si je kupoval, vydíral je, uháněl, dokavad mu nepodlehli. Podplácel. Každého. Republikány i demokraty, američany i cizince, dokonce i prezidenta. Poskytoval zástěrku protikomunistickým tažením vlády a CIA, na druhé straně nikdy neplatil daně. Prostě nechtěl, proč taky?
Hughes byl navíc panovačný, umanutý, tvrdohlavý a necitelný. Měl panický strach z bakterií všeho druhu. Na svůj hýřivý způsob života byl na světě relativně dlouho a všechny jeho špatné vlastnosti se s věkem ještě zhoršovaly. Byl špatný skrz naskrz? To nevím, nesoudím lidi, které neznám. Jeho obraz, ztvárněný Charlesem Highamem, ale není zrovna lichotivý. Jestli mu budete věřit nebo ne, to už nechávám na Vás. Argumentem pro může snad být uváděných 55 000 dokumentů, které při práci na knize autor prostudoval. Nejen z tohoto studia, ale i z nespočtu rozhovorů, pak vzešla biografie, místy možná trochu příliš detailní a rozvláčná, ale rozhodně zajímavá.
| nápověda
