Jak je vidět, mladý King si libuje v duchařských příbězích, protože duchové jsou hlavními strašidly této knihy. Hrdinou jeho románu je postarší metalový zpěvák Jude Coyne, který si libuje, či spíše už liboval, v různých sadistických a okultních věcech, jichž má pěknou sbírku. S tímto renomé se po něm sápou i podobné "gotické" dívky. Každé říkal podle státu, z kterého pocházela, a střídal je stejně často jako boty. Ale jedna z nich, Florida, byla opravdu divná, až ji nakonec sám vyhodil. Ale právě ona na se stala jeho prokletím - spáchala sebevraždu. Její rodina se chce nyní pomstít, a tak mu pokoutně jako sběrateli podivností nabídnou oblek po mrtvém i s jeho duchem. Jude to koupí a tím jeho život dostane nové rozměry. Pomsta ducha otce mrtvé Floridy má jen jeden cíl - jeho smrt.
Autor se v díle svého otce vzhlédl a musíme konstatovat, že jeho první román si oprávněně našel přehršel příznivců. V knize je samozřejmě vidět jistý vliv Stephena, třeba texty psané kurzívou, nebo klasický syndrom otce násilníka. Ale jinak se Joe snažil o svůj vlastní styl. Otcovo pravidlo, či snad doporučení, že čtenáře musíš v klidu a nenápadně vést textem, abys ho pak "praštil" pořádně přes hubu, tak toho se moc nedržel. Osobně mi připadá, že už od prvních stránek je čtenář vtáhnut do marasu, a je v něm celou dobu. Chybí jistý prvek překvapení. Beru to tak, že mi připadá, že zde chybí jistá reálnost, prostě člověk by se takto myslím nezachoval. I když Jude je představován jako excentrická impulzivní bytost, přece jen se na člověka, ještě k tomu multimilionáře, chová netypicky. V čem to podle mého názoru ale Joe přehnal nejvíce, je osudovost jednotlivých postav. Až trochu nešťastné mi připadá, že téměř každá osoba v příběhu měla v rodině hromady sebevrahů a násilníků. Chápu, že se tím jen prohloubí pochmurnost děje a vyjasní charakter postav, ale je toho mnoho.
Na druhou stranu pro příznivce hororu, opravdu pochmurného příběhu, je to to pravé. Autor se skvěle vypořádal s mnohdy u jiných autorů strastiplnými pokusy při popisu jiných dimenzí a časových rovin. Těch se v knize vyskytuje dost a výborně podtrhují i vlastně vysvětlují příběh. Samozřejmě nejzajímavější je samotný nápad jak zpracovat duchařský příběh. Není to jen o poltergeistovi, který vám ničí život, je v tom i dokonale zpracované téma pomsty a nenávisti. Autor pak především překvapil výbornými zvraty děje. Vytvořil příběh, který se nežene kupředu po předeme vyznačené cestě, ale různě se kroutí a mění, až v závěru všechno vypadá jinak. Za kvalitou stojí skvěle propracované popisy jednotlivých scén. Zvláště poslední scéna, které v sobě skloubila jak až snové prvky, tak i pěknou dávku krve a násilí.
Prostě, jak kdysi Stephen King řekl o Clivu Barkerovi, že je to budoucnost hororu, obdobně bychom mohli mluvit o Joe Hillovi, nebo pod jakým jménem bude psát do budoucna. Pokud trochu změní názor na happyend v temných hororech, budu se těšit na další jeho výtvory.
