Pavel Czeczotka vybral ze šesti sbírek nepálského folklóru legendy, pověsti a příběhy rozdělené do pěti oddílů. Celou knihu navíc uvedl rozsáhlým přehledem nepálské historie. Čtenář z něj získá povšechný přehled o historii Nepálu a doví se, že Nepál historický, to jsou především Névárci a Káthmándské údolí. Také něco málo o spletitém vztahu různých věrouk a jejich vzájemném proplétání. Hovoří sice o příkladné snášenlivosti mezi hinduisty a buddhisty, ale hned druhá jím uvedená legenda je o vítězství Ganéši nad Králem nágů, čili je mýtem o vítězství hinduismu nad buddhismem.
Z radosti nad vyrašeným pupenem zapomněli Bhálí Bháro a jeho žena na rozdíly ve víře a oba se společně vydali uctít Buddhovu sochu ve Zlatém chrámu. V jistých nepatrných náznacích lze vysledovat náboženské dějiny Nepálu. Buddhismus je v nich "původním" náboženstvím a uctívání Višnua jistým moderním luxusem. To bychom vyčetli i z rozsáhlých učebnic, které by nás seznámily s rozšířením buddhismu a jeho následným pádem po invazi islámu do Indie a vznikem současného hinduismu. Nerad bych však vzbudil dojem, že kniha je "o náboženství", to rozhodně není, jsou to opravdu jen střípky na pozadí lidových historek.
Nadto je zde nad jiné patrný tantrický přístup - bohové, démoni a podobná stvoření procházejí po zemi činíce, co se jim zlíbí, ale kněz, mnich či obřadník je dokáže umnou formulí nebo rituálem vždy zajmout nebo alespoň znehybnit, aby mohli být zavlečeni do chrámu, kde budou náležitě uctíváni. Takový přístup monoteističtí teologové nazývají čarodějnictvím a úporně s ním bojují. V tomto ohledu je zajímavá legenda, v níž buddhistického kněze Jamunu obtěžuje potulný hinduistický mág z jihu předvádějící svá kouzla a rozleptávající tak jeho náboženskou výuku.
Více než vztah k Indii je legendami probrán vztah k Tibetu. Tibet, to je země obrů, zcela ve shodě s tibetskou ústní tradicí, která původ Tibeťanů odvozuje od potomstva opičí obryně a démona. Na rozdíl od této tradice se však Nepálci považují lepší než jsou závistiví, zlí a méně zbožní Tibeťané.
Vztah k Tibetu je možná jen patrnější, neboť jména nepálská se od indických jen dosti málo liší. Ostatně, překladatel připojil ke knize tři slovníčky věnované historickým postavám, božstvům a místům, takže čtenář nemusí lovit z hlubin paměti, co si zapamatoval z předmluvy. Kromě slova brahmán užívaného i pro buddhistického vzdělance je tak hlavní připomínkou Indie rod Šákja, z nějž pocházel Buddha (Šákjamuni).
Prvé dvě kapitoly zasvěcené legendám o původu míst a původu svátků a zvyků jsou tak trochu nemastné neslané, neboť co je nám ve středu Evropy do rýže, nágů a vrtošivých hinduistických bohů a bůžků nezřídka animistického původu. Ačkoliv historka, "Kdo je nejsilnější?", je takovým výbuchem surrealismu, že by se rozplakal i André Breton. Patrně by zde prospělo jisté "umělé", navnadění či zatažení čtenáře do reálií, alespoň formou naznačení rituálního roku. Nicméně, pravidelní čtenáři této edice jsou na formální vzdálenost dobře zvyklí.
Následující tři části jsou v tomto ohledu mnohem živější, dojde na lidské oběti, napálení Ganéši i historickou idylku dobytí névárských království Gurkhy (ve skutečnosti to taková selanka nebyla, ale o tom ve slovníčcích píše i autor). Viditelná je opět všelidská touha po štěstí a dobrém životě, stejně jako tvrdá magická pravidla, které konzervativní lid ctí. Za pravý vrchol četby pro amatérské etnografy považuji nepálskou variantu pohádky o Statečném vojákovi, který lidožravého démona khjá ve strašidelném domě zhulí marihuanou. Bóm Šiva! Tleskám.
Veronice Hrčkové se podařilo umnými dřevoryty vystihnout atmosféru a udat celé knize příjemně sépiový, nostalgický vzhled. Hliněný tygr je zábavným, ale i poučným čtením nejen o Nepálu, ale i o prorůstání a srůstání několika kultur. Samotný Hliněný tygr je o původu chrámu v Kírtipuru, ve kterém je uctíván hrozivý tantrický aspekt Šivy ve formě Tygřího Bhairavy, o tom proč hliněná socha tygra v tomto chrámu nemá jazyk, jak se lidé začali bát tygrů a proč byste měli i v dětství dobře vážit, co děláte. Nikdy totiž nevíte, kdy do vašeho hliněného tygra vstoupí Šiva, až půjde náhodou kolem. A to už vůbec nemluvím o zpěvu rituálních písní, protože bohové i duchové slyší volání a přivolaní chtějí svou obvyklou oběť. Vždy, zatímco ne vždy chodí po světě Buddha, který je učí květinové dietě.
Vydalo Argo v roce 2007.
