Tato věta z prvních kapitol románu jakoby říkala všechno o obsahu díla. Díla dánského autora Petera Høega (*1957), který se na počátku 90. let minulého století proslavil téměř na celém světě. Jeho první tři knihy - "Představy o dvacátém století", "Příběhy jedné noci" a hlavně "Cit slečny Smilly pro sníh" (dočkalo se neméně slavného filmového zpracování v roce 1997) - dosáhly takové popularity jak mezi čtenáři, tak kritiky, až odborníci tvrdili, že od dob H. CH. Andersena a K. Blixenové dánské literatura neměla lepšího spisovatele.
Román "Až nadejde čas" ale byl jistým zlomem v jeho tvorbě. Po záplavě kladných ohlasů a recenzí se na tento titul snesly první záporné reakce a recenze.
Hrdinou a vypravěčem příběhu je malý kluk - sirotek, tzv. problémové dítě, které se na přelomu 60. a 70. let 20. století dostalo do soukolí nového školního programu v Dánsku. Nastal čas integrace problémových dětí do normální společnosti. Děj se odehrává v Biehlově soukromé škole, kterou navštěvovali především děti z elitních řad společnosti. Právě jejich charitativní program pomoci problémovým dětem ve výchově se po vydání této knihy stal v Dánsku velkým mediálním skandálem.
Na příběhu tři dětí, kteří se v této škole nakonec setkali, Høeg totiž ukázal zvrácenost celého programu, o kterém nikdo nepochyboval. Autor totiž o knize prohlásil, že je to nejživotopisnější dílo vůbec. Jak se na závěr dozvídáme, hrdina se jmenuje Peter Høeg, jeho adoptivními rodiči se stanou Erik a Karen, stejně jako autorovi rodiče, atd. Později ale vyšlo najevo, že autor nikdy nebyl sirotek. Že příběh založený na některých reálných prvcích je smyšlený. A lidé a kritici se poté cítili podvedeni.
Musím se přiznat, že ačkoliv se tento román stále považuje za velké dílo literatury 20. století, mne osobně příliš neoslovil. Nevím, zda to bylo dáno tématem, které mi moc nesedělo, nebo stylem a jazykem, či časovými rovinami, které se v knize různě prolínají. Autor je znám tím, že si se čtenářem občas rád hraje, že rád mystifikuje, ale toto setkání s Høegem mne nepřesvědčilo. Je faktem, že se po této knize se už další jeho knihy se všeobecně kladným ohlasem nesetkaly, jak někteří dánští kritici píšou, autor ztratil některé své příznivce. Ale jak se říká, není na světě člověk ten, který by se zavděčil všem.
Knihu v překladu Roberta Novotného vydalo na sklonku roku 2007 nakladatelství Argo.
| nápověda
