Román "Dlouhá cesta dolů" (orig. A Long Way Down, 2005) je jedním z posledních autorových počinů. A ani on nevybočuje z jeho charakteristiky. I když námětem by se nemělo jednat o příliš humorný příběh. To proto, že sebevražda se jen málokdy dá považovat za vtipnou záležitost. Ale právě v rukou pana Hornbyho to nemusí platit. Příběh začíná jedné mrazivé noci přesně na Silvestra, kdy se na londýnském mrakodrapu Topper´s House nechtíc setká čtveřice lidí, kteří hledají východisko ze svých životních problémů "rychlou cestou dolů", čímž se jedinečný a neopakovatelný skok z výškové budovy dá nazvat. Ale osud tomu chtěl jinak, a z rychlé cesty dolů se nakonec stane dlouhá cesta dolů.
Našimi hrdiny jsou čtyři osobnosti, které teoreticky kromě sebevražedných sklonů nemají nic společného. Na tomto konfliktu osobností je pak založen celý příběh. Prvním ze čtveřice je upadající hvězda televizních show Martin, který svůj život zpackal, jak se jen dalo. Rozvod, sex z nezletilou, následný pobyt ve vězení, vyhazov z televize, a to vše pěkně propíráno v bulvárním tisku. Důvod ke skoku si tedy našel. Další příchozí na střechu je stárnoucí svobodná matka Maureen, která už dvacet let vychovává sama doma svého mentálně postiženého syna Mattyho. Asi nezajímavější postava románu, nábožensky založená bytost, jenž už nechce čekat, až se dostane do ráje, a raději spáchá čin, který ji brány nebeské uzavře navěky. Pak tu máme bláznivou pubertální dívku Jess, dceru vysokého vládního politika, jenž kašle na všechno a na všechny. A posledním je nešťastný muzikant, deprimovaný amík JJ, který do děje vstoupil výrokem "Objednal si tady někdo pizzu?". A to na Silvestra na střeše mrakodrapu zní až dost surrealisticky.
Tato skupinka lidí nějak cítí, že je jejich pokus o skok nějak spojuje, že by se neměli jen tak rozejít. A zde začíná pro mnohé z nich snad ještě děsivější období života, než v minulosti. Hlavní vinu na tom nese především excentrická Jess, která díky svému věku a zkušenostem vidí život trochu jinak než ostatní. A tak se z knihy o závažném problému životní existence stává spíše humorný příběh lidí, kteří najednou ví, že jsou jiní, a musejí se s tím nějak vypořádat. Je to příběh lidí, kteří si nakonec nějak pomáhají, i když způsobem ne zcela ortodoxním. To všechno nakonec vyústí v objev pravdy, že se nechtěli zabít, ne že by nenáviděli život, ale právě proto, že ho milovali. A není mnoho důvodů, proč ho tedy rychle opouštět. Kniha není ale určitě nějakým moralistickým příběhem. Naši hrdinové svůj život přece jen změní, ale z našeho i jejich pohledu to žádná sláva není. Jde spíše o drobné radosti života, které jim dávají pocit, že je stále pro co žít, a že nikdy nevíte, co vás může pěkného potkat.
"Dlouhá cesta dolů" je psána čtyřmi vypravěči, našimi hrdiny příběhu. Tím se autor více přiblížil čtenářům rozdílnosti jednotlivých postav a je to i přitažlivější styl vyprávění děje. Knihu si určitě oblíbí čtenáři, kteří nehledají jen plytké thrillery, ale ani hlubokomyslné romány.
| nápověda
