I když Hoši patří především mezi nejznámější autory science fiction za země vycházejícího slunce, tento soubor příběhů zahrnuje široký záběr celého spektra fantastické literatury, plus i thrillerové či detektivní náměty. Stylově se dá říci, že autor nijak s jazykem neexperimentuje. Jeho styl je čistě výpravný, opravdu bez žádných modernistických prvků či postupů. O to více je ale samozřejmě přístupný čtenářstvu. Autor v nich přitom dodržuje své tři principy: žádný sex, žádné hrubosti a žádné konkrétní události. Z dnešního pohledu může být až zarážející, jak někdo může psát tak populární a čtivé povídky, a přitom v nich nic z těch principů nepoužívat. Ale Hoši to vše vynahrazuje svým vypravěčským talentem a zajímavými pointami. A v neposlední řadě i svým humorem, který je jak jemný a až anglicky chladný, ale taky i krutý a černý.
Světy , které nám autor ve svých příbězích předkládá jsou někdy méně reálně, někdy až děsivě moc reálně, a samozřejmě i velmi fantaskní. Nemůžu ale nekriticky tvrdit, že co příběh, to originální skvost. Myslím, že pointu asi třetiny z těchto příběhů čtenář odhadne už po prvním odstavci. Ale ani to nemění nic na faktu, že i tak jsem si všechny příběhy s chutí přečetl. Pokud vás stejně jako mne mikropovídky od Hošiho zaujaly, doporučuji se podívat po první knize povídek s názvem "Někdo zaklepal", kterou v roce 2002 opět vybral a přeložil Jan Levora.
