Ale na obhajobu toho řekněme, že možná ne přímo hlavní pointou, ale jistým katalyzátorem děje je v tomto románu sexuální turistika, toliko známý jev, kdy my Evropané, coby ekonomická elita světa, dáváme šanci chudým a podřadným z třetího světa možnost si vydělat pár drobných z našeho bohatství, i když autor v tom vidí jiný, náš problém. Skrze toto téma pak očima našich hrdinů nahlížíme na všechny ostatní aspekty našeho moderního života v blahobytném světě zvaném dnes Evropská unie. Je to pohled pro autora typicky cynický, možná bychom mohli použít i termín arogantní. Nevyhýbá se pravdivému popisu všech nešvarů a praktik, které si mi v Evropě už možná neuvědomuje. I když spíše bychom měli říci, že si je uvědomujeme, ale snažíme se je nevidět. To je taky důvod, proč se na autora snáší kritika ze všech možných stran. Jeho popisy hlavně muslimských předměstí Paříže, kde policie už vzdala boj a stáhla se do ústraní, jsou velmi brutální, autentické, a to ještě autor ani nemohl tušit, co se teprve v těch gang zone za pár let bude dít. Naše materiální posedlost, mnohdy nesmyslná, po značkových věcech, po touze vydělávat více peněz, ze kterých nakonec vracíme více státu na daních, ale pak hlavně neschopnost už navázat normální partnerské a sexuální vztahy. Naše stále větší individualita, touha se před okolím chránit, a hlavně neschopnost poskytovat potěšení někomu jinému a ochota myslet pouze na sebe.
Tím vším prochází i hrdina našeho příběhu, čtyřicátník jménem Michel, úředník na ministerstvu kultury, který spokojeně prochází životem den po dni, bez větší zodpovědnosti, bez stálého partnera, s nudným poklidem člověka, kterého emotivně nevzruší ani smrt otce. Své tělesné potřeby řeší prostitucí. Právě on se vydává na poznávací zájezd do Thajska, kde hledá jako většina ostatních především sexuální povyražení, jehož už evropské prostitutky nejsou schopny dát. Seznamuje se z různorodými typy lidí, kteří s ním jedou, s jejich důvody cesty i případnými potřebami. Michel se zde nakonec seznámí s Valérii, bisexuální ženou pracují ve vysokém managementu v cestovním ruchu, která mu k jeho neuvěření nakonec dává to, co on už u evropských žen považoval za zcela zmizelou, tedy čistou lásku a umění dávat bezprizorní sexuální potěšení partnerovi. Michel jakoby stále ale nevěřil v opravdovost jejich vztahu, trvá mu docela dlouho, než pochopí, že svoje štěstí našel a teprve pak se jím nechá pohltit.
Závěr knihy ovšem vše zcela převrací, jakoby Michel musel pochopit, že štěstí a spokojenost jsou fenomény, které už v našem světě nelze získat trvale. A to hlavně díky tomu, že tento svět jsme si sami zbabrali. Kniha nám dává jen možnost se podívat pravdě do očí, nedává žádný návod na zlepšení, či cestu z kola ven, prostě žádnou naději. Jedinou nadějí jakoby by bylo ještě více se uzavírat před okolím, ještě více zvětšit pancíř našeho sociálního krunýře, protože svět se nás rozhodl "sežrat". Určitě to není žádná pohodová četba na prázdniny. Je to kniha, která mi osobně po celou dobu četby kazila náladu svojí otevřeností, ale přesto ji silným náturám doporučuji.
| nápověda
