Spěchal jsem domů, a neměl jsem nic sebou na čtení na nudnou půlhodinku cesty tramvají. Hmátl jsme v knihovně po prvním titulu v nabídce novinek, temná malá knížka povídek s tajemným názvem "Muž dvou rakví". První věta začínala slovy "Možná to všechno začalo tím, že se představil smýšleným jménem." Beru! Knihu jsem si půjčil, nasedl do poloprázdné odpolední tramvaje ... a začal číst. A četl jsem i doma večer na gauči, v noci v posteli, prostě dokud jsem všechno nepřečetl.
O autorovi můžu říct jen to, že na psaní příběhů má určitě dar od boha. Už jen tím, s jakou bravurou a lehkostí dokáže to, co mnozí autoři marně hledají celý život. Začít už první větu tak, aby čtenáře příběh zaujal od tohoto okamžiku. A to Hruška zvládá na výbornou.
V knížce nám nabízí celkem sedm povídek, jejichž společným tématem je především tajemný prvek. Někdy reálný, ale někdy s mysteriózní až hororovou pointou. Protože se autor specializuje na sudetskou tématiku, často zabruslí do našeho poloprázdného pohraničí, či doby spojené s druhou světovou válkou.
První povídka "Cesta" patří do kategorie těch s fantaskním námětem. Pro svoji kvalitu je ve finále soutěže Povídka roku společně s druhou povídkou v pořadí "Útočiště". Ta je založená čistě na reálných základech. Pojednává o člověku utíkajícím z koncentračního tábora přes Sudety domů a je spolu s titulovou povídkou "Muž dvou rakví" jsou asi nejlepším ze všech prezentovaných příběhů. Oba jsou odehrávají v Sudetách, oba v čase konce druhé světové války, oba jsou o člověku utíkají před jistou zkázou, ale každý je z jiné strany barikády. I když asi "Útočiště" svým závěrem připomíná spíše hořkou tragikomedii.
Netradičně pojatý krimi příběh "Mlýn" se dostal do finále o nejlepší detektivní povídku roku. Není to vlastně klasický krimi příběh, neznáme pachatele, důvod zločinu, ani jak to celé skončí. Ale přitom musí každý čtenář uznat, že detektivka to je, a to tak děsivě reálná, že raději na nic nalezeného raději už nesáhnu. Povídky "Sklepení", "Čekárna" a "Obelisk" nechávají celkem neurčitý dojem z konce, který si může každý čtenář jakoby vysvětlit po svém. Zvlášť nejkratší povídka "Čekárna" patří svým šokujícím závěrem spíše do bibliografie Stephena Kinga.
Příběhy Emila Hrušky mne opravdu překvapily svojí kvalitou, čistotou vyprávění a atraktivitou námětu. Dokázal v sobě zkombinovat napínavost s psychologickým rozborem postav v krizových situacích.
Knížku vydalo nakladatelství BMSS-Start v roce 2007.
