Vypravěčem knihy je stárnoucí spisovatel William Abbott, jež nás provází svým životem, od dospívajícího a zděšeného kluka v 50. letech, až do dnešní doby, kdy se v této už mnohem tolerantnější společnosti bez obav přiznává ke své odlišnosti. A stejně jako doba děje, tak i samotný obsah, či přesněji vnitřní náboj, se liší. Většina knihy je spojena právě s oním dospívání hrdiny, s dobou pro něj dramatickou, kdy začíná vnímat své nejen milostné, ale i sexuální tužby. Právě tato emočně napjatá doba určující další vývoj hrdinovy osobnosti, se dá považovat za drama, ve kterém se Irving dokáže mistrovsky pohybovat. Autor totiž svého hrdinu neobdařil pouhou homosexualitou, ale pro větší "odlišnost" bisexualitou. Jak s tím správně koresponduje samotný název knihy, který vychází z úvodního citátu od Shakespeara: "V jedné osobě hraji mnoho rolí, s žádnou z nich ale nejsem spokojen."
V jiném vyznění pak je, řekněme, poslední třetina knihy, kterou autor příznačně nazval Svět plný epilogů. Doba 80. a 90. let už vlastně minulého století je spojena především s AIDS, Irvingem doslova řečeno s její epidemií, která zahubila jen v New Yorku do poloviny devadesátých let více mužů než vietnamská válka. Zde děj zabruslí více do patosu, do scén plných smrti a umírání. Přitom ale nejde vůbec o nějakou snahu jakéhosi "božího trestu". S tím vůbec Irving nekalkuluje, jde opravdu jen o neovlivnitelnost osudu, o nespravedlnost náhody. Stejně, jak se v první části dokázal Irving dokonale vcítit do chaosu a zděšení dospívání "odlišného", i v tomto odlišném stylu Irving uměl mistrně popsat zděšení nad bezmocí vůči smrti.
Ale přesto všechno je kniha o sexu, o všech jeho podobách, ať se díváme na příběh z jakéhokoliv úhlu. Irving se vůbec nevyhýbá doslova detailnímu popisu intimních scén, které ale načrtl tak přirozeně, že těžko bychom mohli jakoukoliv část nazvat pornografickou. A i dospělého čtenáře dokázal překvapit věcmi ze světa sexu. Kdo třeba ví, co je to interkrurální styk? Či kdo je v homosexuální komunitě vršek a spodek?
Ale jako u jiných autorových rozsáhlejších děl, ani zde vlastně nosnou postavou není jen Bill. Příběh je zaplněn množstvím postav a postaviček, jejichž zvláštností je to, že každá je "výjimečná". Irving vidí v každém člověku jedinečnou osobnost, a umí tu jeho "jedinečnost" správně vyzdvihnout, aby dokázala zaujmout a ozvláštnit děj.
Osobně mne ale nejvíce zaujala jasná paralela mezi fiktivní románovou postavou Billa a samotným Johnem Irvingem. Oba jsou stejně staří, oba jsou spisovatelé, pocházejí z učitelských rodin, vyrůstají na novoanglické chlapecké akademii, mají problém s dyslexií, oba milují Ch. Dickense, obzvlášť jeho "Nadějné vyhlídky", v životech obou hraje roli zápas (wrestling), oba ovlivní pobyt ve Vídni. Vlastně se dá říci, že Irving napsal svůj život z pohledu bisexuála.
"V jedné osobě" je typicky irvingovský román, plný dějových i časových odboček, možná až zbytečně rozvláčného poklonkování umění Shakespeara. Ale překvapivě čtivý a místy až dojemný román.
Vyšlo v Odeonu - Euromedia group, v roce 2013 v překladu Jiřího Hanuše.
