Mnohá přísloví jsou podobná, další vyjadřujeme jinými opisy a některá jsou nám i docela cizí. U překvapivě mnoha přísloví čtenář zjistí, jak přenositelná je lidská zkušenost mezi kulturami. Kupříkladu české: "Pánembohem hubu otvírá a čertem topí", vyjádří Japonec: Navrch bódhisattva, uvnitř ďábel. U proslulého "Kovářova kobyla chodí bosa", dokonce mizí i jakékoli exotické náznaky: Barvířovy kalhoty bývají bílé.
Avšak pozor! Lid je, jak známo, přísný a spravedlivý, na druhé i na sebe: Dobytčí moč a názory rodičů, ač dlouhé, nemají valného účinku, a dokonce i na zázračné: Zázračné dítě se stává talentovaným mladíkem, ale jen průměrným mužem. Jenom s kumulací bohatství si jaksi poradit neumí: Máš-li peníze, bude ti sloužit i ďábel. Inu: Lidé jsou lidé, ale já jsem já, zvláště, když jsem bohatý. Nejste-li, je tu rada: Chceš-li se stát psem, tak alespoň psem pana domácího.
Obratný hermeneutik nalezne i přehršel politicky aktivních přísloví, třeba antizelené: Ryba nemůže žít v úplně čisté vodě. Japonská přísloví jsou zkrátka drobnost, která příjemně pobaví i intelektuálně osvěží.
Vydal Triton v roce 2005.
