Kniha má sice podtitul: Genderové role, jejich původ a vývoj, ale je to snad jediné místo, kde se slovo gender objevuje. V textu knihy je to striktně pohlavní role a pohlavní identita. Ne, že by se, se sluchem zaměřeným na růst trávy, nedal vyhledat ideologický nádech, tajemné bažení po stejnosti pohlaví, ale prvoplánově se autor opravdu zcela oprostil od hodnotící funkce a pouze konstatuje. Nikoli suchá čísla, ale komentované závěry mnoha prací, takže text je kontinuálně čitelný (alespoň pro ty, kteří jsou zvyklí číst populárně-naučnou literaturu).
Občas kniha trpí vágním rozmazáním pojmu my a teď, již delší dobu je jasné, že studie z USA dávají jiné výsledky než studie evropské a že padesátá léta byla jiný svět, což se dá říci i o osmdesátých. Karsten líčí souvisle cosi jako současnost Německa (originál vyšel 2000), ale je dobré sledovat roky vydání literatury, ze které čerpá, občas jsou to klasická díla, ale z let 1980 či 1973, což u náhledů na vznik homosexuality nebo postojů k ženám ve státní správě nemusí být úplně přesně.
Autorovi se podařilo komplexně shrnout postoje rodičů k dětem podle pohlaví, tedy onen zmiňovaný proces vzniku pohlavních rolí, na kterém se podílejí nevědomě oba rodiče, bez ohledu nebo dokonce navzdory svému ideovému přesvědčení (ony se totiž citové preference těžko skrývají a děti jsou dobří pozorovatelé). Zvláště popis studia "konstantnosti pohlaví" představuje i zajímavý náhled na motivaci a fungování psychologů. Předškolní děti byly dotazovány na konstantnost svého pohlaví, což bylo následně potvrzováno dotazem: "Proč?" Není proto divu, že tak bylo dosaženo bisexuality dětí téměř až do puberty, protože opakované ztrapňující otázky vedly k odpovědi: "Nevím", která byla briskně označena "nepochopení konstantnosti pohlaví"! Zcela stejně dojdeme k poznání, že prodejci stavebnin by měli být alespoň dvakrát trestáni za ublížení na zdraví, protože lidé jsou ochotni večer před nádražím zaplatit za půlku cihly mnohem více než v sobotu dopoledne za celou fůru.
Rovněž množství ženských hrdinek v televizi, filmu a literatuře je patrně mnohem vyšší, než na jaké Karsten žehrá. Umožňuje však i nám neskandinávcům poznat, proč je Astrid Lindgrenová považována ve Švédsku za feministickou anarchistku.
Na straně 110 (ze 183) autor dokonce překousne pilulku nejhořčí a přizná, že promiskuita mužů je spojena s jejich biologií. (Konkrétně s investicí do potomstva, protože muži to trvá mnohem kratší dobu než 9 měsíců + šestinedělí, nemusí si prakticky vůbec vybírat, pokud jej k tomu někdo nepřinutí.) Karsten vůbec na více místech zmiňuje, že ženy jsou vychovávány a přijímány jako bezradnější a slabší, zatímco reality ukazuje přesný opak, což dokládá i úmrtností na různé choroby. Též uvádí, že maskulinní muži jsou psychicky mnohem zdravější než dlouho opěvovaný nový, citlivý muž (který se ostatně nelíbil ani ženám, jak shrnula Badinterová).
Zvláště v tomto světle působí poněkud bizarně tvrzení, že homosexualitu považují za normální dvě třetiny z 200 zkoumaných kultur. Snad, že v nich bují, podporována důkladnou ostrahou žen a dalšími vrtochy, ale jako ukázka multikulturního srovnání mi přijde těžko uvěřitelná.
České čtenáře by mohly zaujmout náhledy východoněmeckých žen na zaměstnanost, které se patrně budou shodovat nebo blížit českým názorům na profesionální manželky. Podnětné je shrnutí rozvodových statistik a upozornění na následné provdávání a ženění rozvedených, čímž se počet neúplných rodin opět redukuje. Celkově tedy Karstenova kniha přináší velké množství zajímavých zjištění, mnohdy diametrálně odlišných od plačtivých novinových článků kreslících vize úpadku a pádu či ideologicky vybroušených a nabroušených plánů profesionálních pokrokářů, které občas čteme tamtéž.
Vydal Portál v roce 2006 Na stránce vydavatele je ke zhlédnutí šest stránek z kapitoly Období rané dospělosti a dvě krátké ukázky.
