Jméno Etgar Keret (*1967) patří izraelskému autorovi mladé generace, který ve své vlasti požívá velké popularity. A když si přečtete jeho povídkovou knihu "Létající Santini", pochopíte proč. Jeho neotřelé nápady, většinou z pomezí černého humoru a absurdity, mají podobný styl a náboj jako příběhy u naší mladé generace tak populárního Jana Pelce. Jeho hrdinové jsou většinou životní outsideři, kteří často končí sebevraždou. Jde např. o povídku "Katzenstein", kde hrdina vařící se v kotli s vroucí vodou v pekle, vzpomíná na svůj zbabraný život, a to jen díky neuvěřitelné dokonalosti souseda Katzensteina. Nejlépe to ale rozvinul v novele "Knellův letní tábor", odehrávající se v zemi, kam přijdou všichni sebevrazi. Pro nás, obyčejné smrtelníky, kteří své problémy neřeší tímto definitivním řešením, jde o výbornou hru fantazie a nezvyklé pojetí tématu posmrtného života. Vytvořil tam svět jako náš, ale lidé, tedy asi bych spíše měl říct zombie, se zde poměřují podle toho, jak po smrti vypadají, tedy podle toho, jakým stylem se rozhodli odejít na věčnost. Ale i v tomto "posmrtném" příběhu si autor neodpustil jeden prvek, který by neměl chybět v příběhu ze současného Izraele, a to vztah k Palestincům, nebo Arabům vůbec. Keretův vztah, aspoň v knize, je velmi ostrý, nekritický. Nesnaží se o žádnou snahu o smíření, ale předkládá Araby jako vražedné podlidi, což nejlépe ukazuje v povídce "Natažená, ale zajištěná", odehrávající se na hranicích mezi Izraelem a Palestinskou uzemní správou. Nebo si to aspoň myslím. Ostatní příběhy jsou ze všech ostatních možných oblastí, ale upřímně , nelze a ni o jedné říct, že je zcela normální. Mezi takové ukázkové patří např. "Děloha", o hrdosti na matčin orgán, který stvořil hrdinu příběhu, nebo ze soudku černého humoru "Pobití prvorozených" založeného na známé starozákonní biblické události.
Tento český povídkový výbor se složil z celkem čtyř povídkových sbírek, které autor vydal v rozmezí let 1994-2002. Atmosféru knihy skvěle doplňují černobílé grafiky Terezy Říčanové, které by v "normálnějších" knihách vypadaly dosti nepatřičně. Co ale pochválit nelze, to je redakční práce. Po pravopisné stránce je to děs a hrůza. Interpunkce neexistuje snad nikde. Až jsem si začal myslet, jestli to snad nebyl autorův záměr. Ale už na rubu titulní strany na vás svítí věta, že kniha vychází za podpory MK Ceské republiky, a tak o nějakém uměleckém záměru autora asi nemůže být řeč. Moje čeština je taky hrozná, ale aspoň se tím neživím.
Až na tuto nepatrnou závadu na kráse se jedná o skvělou věc, která výborně doplňuje nevelký výběr moderní izraelské tvorby v českém překladu.
