"... zavři oči a prociť ... jako Bůh ... bez slov a obrazů, bez tvaru a zvuku ... to je ryzí okamžik Boží imaginace před epileptickým záchvatem viny, před začátkem dějin ... v prostřed stvoření, v tichém vyčkávaní, se zavřenýma očima a zacpanýma ušima, myslím, cítím, modlím se k němé temnotě své duše. Čekám, zadržuji dech a pomalu, zvolna ke mně přichází veškerý význam. Bůh stojí na prahu mého bytí a za chvíli do mě vstoupí a staneme se Jedním..."
(Michael)
Kniha Zjevení Orfea je jedna z nesmutnějších knih, která je v naší zemi k dostání. Je to 88 stran o pomíjivosti. Pomíjivost je častý obraz mnoha děl, ale tato kniha má jedno zvláštní kouzlo. Zjevení Orfea funguje jako holograf. Holograf je obraz složen ze zrníček. Musíte poodstoupit a koukat na něj takovým zvláštním způsobem docela dlouho a pak z obrazu vystoupí plastický obraz, tvar. Pouze 88 stran Jacka Kerouaca, ale ani Kouzelný vrch od Thomase Manna jsem nečetla tak dlouho.
Napsat obsah knihy by znamenalo prozradit tvar holografu a to je nepřípustné. Snad jen na okraj, první lžička: Všechno se odehrává na jaře. Všechno začíná. Skupina mladých přátel (Paul, Michael, Arthur, Leo) na univerzitě se miluje se životem. Objevují nové vztahy, inspirace, touhy, Dostojevského a Nietzscheho. Jakmile něco objeví ihned to ztrácí. Chodí v dešti a filosofují, utápí smutek a tragédie svých životů v alkoholu. Někde ve vnitř jsou čistí a slabí. V pozadí toho všeho se odehrává něco, co nepochopíte ani poprvé, ani podruhé, ani potřetí ... vlastně nikdy, pokud se na to nekouknete takovým tím zvláštním způsobem a nepočkáte si na tvar. A on se objeví. Nebojte.
"...Pak otevřu oči, odkryji si uši a nadechnu se, Na hladině se vlní obloha, slyším šumění a ptačí zpěv, vidím orosenou trávu - čistou jak déšť na tmavých kmenech stromů ... poznal jsem květinu po rozbřesku, poznal jsem ji jako Bůh ... křičím na slepý a hluchý kosmos ... štěstí je mrtvé."
(Michael)
