A podařilo se mu to - ze studenta medicíny, který si musel vše zasloužit dvakrát, a bydlícího v malé špeluňce na předměstí, je nyní uznávaný chirurg vlastnící dům v jedné z nejdražších čtvrtí Tel Avivu, ba co víc, patří k tomu málu privilegovaných Arabů, kterému bylo přiznáno izraelské občanství. Má vše, o čem kdy jen snil a vedle sebe krásnou a milovanou ženu, také Arabku, se kterou se chce o své štěstí a bohatství dělit až do konce svých dnů.
Na hrozivé následky sebevražedných atentátů, jichž je v nemocnici velmi často svědkem, si člověk nezvykne nikdy, ale proto je přece chirurgem, aby jejich následky aspoň v rámci svých lékařských možností minimalizoval. Když opět jednoho dne začnou vozit raněné z obzvlášť děsivého atentátu ve fastsfoodu, kde slavilo narozeniny své spolužačky téměř dvacet školáku, netuší, že za pár hodin bude čelit ještě mnohem větší hrůze.
Sotva v nemocnici trochu utichne zmatek a ti šťastnější, co přežili, jsou stabilizováni, místo zaslouženého spánku čeká Amína nejhorší okamžik jeho života - musí identifikovat svou mrtvou ženu a přijmout fakt, že právě ona byla tím atentátníkem, který vyhodil do povětří fastfood s dětmi.
Od této chvíle se před Vámi rozvíjí hluboce psychologický příběh člověka, kterému se zhroutil svět, příběh plný zmaru a otázek, jejich odpovědi jsou ještě znepokojivější, než samotná nevědomost.
Jak se Amín, ve svém jádru rovný člověk, který si vybral povolání lékaře z těch nejušlechtilejších pohnutek, vyrovná s něčím tak zrůdným a nepochopitelným? Na své cestě mezi své soukmenovce se však vedle otázek, co jeho něžnou a milující ženu, které nic nechybělo, vedlo k tak závažnému rozhodnutí, začne ptát i sám sebe. Stačí skutečně jen změnit občanství, aby se člověk zbavil odpovědnosti za bližní svého národa?
Kniha nestraní ani Arabům ani Židům a vzhledem k tomu, že autorem je bývalý důstojník alžírské armády, vlastním jménem Mohamed Moulessenhoul, který odešel z armády a usadil se v Mexiku, nechybí ji myslím jistá dávka autentičnosti.
Nejen však to, přesto (a nebo právě proto) že se jedná o téma velmi bolestné a aktuální, nechybí knize místy jistý druh poetičnosti, který si dovolím přirovnat k formulacím Chalíla Džibrána. Posuďte sami.
"Ten, kdo ti namlouvá, že existuje vznešenější hudba, než ta, kterou slyšíš ve svém nitru, ti lže. Má spadeno na to, co máš nejlepšího: možnost využít každého okamžiku svého života. Vyjdeš-li ze zásady, že tvým nejhorším nepřítelem je ten, kdo se snaží zasít nenávist do tvého srdce,budeš již z poloviny šťasten. Pak ti stačí jen vztáhnou ruku po té druhé polovině. A pamatuj si: nic, vůbec nic není cennější než tvůj život. A tvůj život není cennější než životy ostatních."
Po dlouhé době kniha, která mne "dostala". Doporučuji.
