Robert P. Kirshner je jedním z velkých vědců současnosti, díky němuž víme leccos nového o supernovách, distribuci galaxií ve velkých škálách a kosmologii. Napsal též knihu o mlhovinách. Vědecký vyhledávač nalezne 172 jeho prací jen od roku 1980, z čehož nejcitovanější se může pochlubit 1997 citacemi (nespletl jsem si to rokem vydání). Nepřekvapuje, že se jedná o článek "Důkaz zrychlování (rozpínání) vesmíru a kosmologické konstanty z pozorování supernov", což je i vrchol předkládané knihy, vygradovaný popisem supernov a kosmologie včetně jejich postupného odkrývání, okořeněný výstředními historkami astronomů, vědců a světa vůbec. Ostatně astronom je také dobrý příklad vesmíru, pokud se zaměřujeme na detaily.
Kirshner se stal opravdu slavným vědcem za statečnost (v roce 1998 práci jeho týmu označil časopis Science za vědecký průlom roku). Nebál se přijít na veřejnost s tvrzením, že kosmologická konstanta je. Tedy, on se bál, ale naštěstí se bál i většího týmu, který pracoval na tomtéž problému, takže šel raději s kůží na trh. S kosmologickou konstantou je to spletité: Einstein odvodil rovnice obecné teorie relativity bez ní, potom ji pod vlivem dobových pozorování svědčících o statickém vesmíru zavedl a nakonec po publikování Hubbleova článku o rozpínání vesmíru zrušil a ještě se (údajně) styděl. Znamení proklatých z kosmologické konstanty udělal Eddington, který propagoval nejen ji, ale výstřední numerologii fyzikálních konstant (viz Konstanty přírody).
Kromě zásadních témat kosmologie má čtenář možnost sledovat vývoj experimentální astronomie od ospalých astronomů mrznoucích po nocích ve svých zemích, přes astronomy mrznoucí po nocích v exotických zemích, až po astronomy sedící přes den u počítače ve svých kancelářích. Inu, pokrok, také pamatuji negativy na skleněných deskách, ačkoliv mi jizvy od cepu či sudlice na zádech chybí.
Již naznačenou předností knihy je neuvěřitelné množství historek slavných, včetně líčení profesních šarvátek, odborných naschválů a křivd. Ve všem patrně vynikal Fritz Zwicky, půlčech, který vyslal první meziplanetární sondu. Člověku je hned lépe, když si uvědomí, že nemá takového kolegu!
Pochopitelně, výklad okolo temné hmoty, rozpínání vesmíru a vývoje supernov vyžaduje jistou míru soustředění. V počátečních kapitolách je též příběh soupeřících vědeckých skupin časově propletený, jak se autor drží tématického výkladu. Avšak! Čtenář je ve svém úsilí podpořen obrázky, dokonce i barevnými v příloze na křídovém papíře, a optimistickým autorovým stylem: Je král fotometriků, a tudíž je stejně pesimistický jako Iáček z Medvídka Pú. Rejstřík a poznámky patří k tradiční výbavě knih z Paseky. Výtečný překlad obstaral Jiří Podolský. Kvalitu překladu mohou případní zájemci ověřit srovnáním s originálem nebo alespoň s první kapitolou.
Vydala Paseka v roce 2005.
| nápověda
