85 %

Klaus, Václav - Modrá, nikoli zelená planeta

Více informací k této knize najdete v detailu
Tenká kniha Václava Klause vybudila téměř tolik nenávistných reakcí jako jeho úhlavní zdroj, Lomborgův Skeptický ekolog. Vzdor tomu, že názor bude mít každý, ještě než začne číst (byť i tuto recenzi), je dobré poznamenat, že Klausova kniha není jen souborem výpisků, není politickým pamfletem (vlastně je ke konci až třeskutě "levicová") a rozhodně není nudná. Čím je? Upozorněním, že do stejné řeky se sice vstoupit nedá, ale že podobně kalné a páchnoucí řeky bývají i podobně hluboké. Jak nám ukázal komunismus, velikášské lidské ambice, neskromnost a nepokora mají vždy špatné konce.

Jak víme z novin, lidé toužící po moci, se k moci dostanou jakýmikoli prostředky. Je bohužel pochopitelnou chybou sociálních věd, že nás nedokázaly vybavit fungující teorií vlivu lokálních bažení a frustrací na politické volby, což nás globálně činí slepé ke zjevně iracionálním a škodlivým volbám. Dokumentujme na příkladu: Není jedinou nadějí planety, že průmyslová civilizace zkolabuje? Není naší povinností to udělat? Koho tipujete? Raný ariosofista? Bratr číslo 2, Ieng Sarry, čerstvě konečně zavřený? Nikoli, M. Strong, zástupce generálního tajemníka OSN...

Domnívám se, že jsou to právě tyto citáty, které Václava Klause přiměly k sepsání tohoto nevelkého díla. Environmentalističtí vůdci a významní papaláši větřící vítr pod kabátem dští síru a oheň (mnohde nejen obrazně - vzpomeňte popravu Pima Fortuyna) na tzv. "konzumní společnost". Dštili i mnozí předtím, ale než vystřelila Aurora a Pol Potovy jednotky vpochodovaly do Phnom Penhu, ba i dlouho potom, jejich slovům nikdo nevěřil - skutky, které vykonávaly slova, pak mnohé překvapily. I když nejsme příznivci spikleneckých teorií a srovnávání vnějších forem (dá se tak dokázat, že Napoleon byl inkarnací Slunce), dá se říci, že mnohé Klausem nalezené či jen shromážděné výroky by mohly být právě těmi známkami nebezpečí, kterým se naši dědové jen smáli, aby je následně hořce oplakali.

Jak je kupříkladu možné, že zpráva 3. panelu OSN uvádí (dle Crichtona), že dlouhodobé predikce budoucího klimatu jsou nemožné a zároveň je z této zprávy vyvozována nutnost celosvětových změn hospodářství a společenského života? Ohromnou výhodou Klause jakožto prezidenta je, že si může dovolit adresně spojovat nová politická hnutí s těmi, které už mají škraloup, třeba nacisty (z dob, kdy teprve šplhali k moci a čistá nemusela být jen rasa). Vyhledává také "nové" hráče zelenou kartou: Heslo německé "nové" pravice: Ekologická krize je řešitelná pouze autoritativními prostředky.

Pochopitelně je Klaus především ekonomem, takže čtenáři si užijí Juliana Simona a ekonomických grafů. Vrcholem je dlouhá debata o diskontní míře, při níž environmentalisté venkoncem vycházejí ze zásady: "Vrabec v hrsti má stejnou cenu jako vrabec na střeše". Za obzvláště zajímavý považuji postřeh, že udrží-li Čína nulový přírůstek obyvatelstva, ze zemskou atmosférou to udělá totéž, jako celosvětový program boje se skleníkovými plyny při 2% přírůstku obyvatel Číny. Tedy, Klaus nejen že ukázal na nebezpečí nedemokratických praktik ekologů, ale navíc připomněl, že se chovají neracionálně i podle svých vlastních proklamací. Nízkomnoživý Západ je zjevně prostředí mnohem méně škodlivý, nežli státy s přírůstkem obyvatelstva okolo 3 a více procent.

Již zmínkou o omezování porodnosti v Číně Klaus použil antiliberální předpoklad, v závěrečném shrnutí učiní mnohem více levých výzev - nehromadění věcí dovezených zdaleka, zbytečně netopit, nechladit, nesvítit, neříkat městské dopravě socka. Činí tak bolestné kroky ke smíru, když doporučuje nevozit francouzskou minerálku do Japonska (ačkoliv je zjevné právo každého, kdo na ni má, si ji koupit), aby mohl závěrem definovat společenský systém, - demokratický a zajišťující lidskou svobodu - který musí být schopen svými dominantními ekonomickými mechanismy, tj. trhem, fungujícími cenami a jasně definovanými ekonomickými vztahy, zajišťovat ekonomickou racionalitu (což znamená i úspornost), která je navíc totožná s racionalitou ekologickou a která je jedinou cestou k prosperitě (a bohatství).

Pravda, političtí oponenti pamětliví devadesátých let se budou frázi "jasně definované ekonomické vztahy" asi smát. Ostatně, svým vyhraněným postojem v prvé polovině knihy se Klaus staví do pozice ďáblova advokáta a podle zásady, kdo čertem topí, ten taky čertem smrdí, musí potom horovat pro neomezený růst obyvatelstva v americkém křesťanském stylu a podobně. Navzdory tomu, je třeba říci, že době další vlny víry v konec světa Václav Klaus ukázal, že není populistou a hrdě vyplul proti proudu. Těm, kdo neuvěřili v jednu pravdu, ukázal na ty, kdo také neuvěřili i na ty, kteří už dříve věřili. Rozhodně dal mnoho podnětů k úvahám a diskusím. Václav Klaus jako autor překvapil. Pro zájemce odkaz na předmluvu.

Vydalo Dokořán v roce 2007.

P.S.: Napadá mne, kdy se vlastně začalo objevovat "nebezpečí globálního oteplování". Nebylo to, zhruba po vlně útoků islámských fundamentalistů, když se z eurounijních politických proklamací přestalo ozývat volání po nezbytnosti přivézt až 100 miliónů přistěhovalců k oživení evropského hospodářství?





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 32. Z toho průměrné hodnocení: 2,78.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30458 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a