60 %

Knobloch, Edgar - Nomádi a Rusové

Více informací k této knize najdete v detailu
Asijské vlivy v ruských dějinách... a k tomu mám chuť potměšile doplnit "českýma očima". Pohled na Rusko je u nás tradičně dobově závislý a osciluje od blaženého okouzlení po zavilé odsouzení, vzdor tomu, že je to tradičně vztah spíše efemérně platonický. Věřím, že mnohé oběti minulého režimu to rozzuří, ale v rámci objektivity bych případným ukřivděným doporučil nahlédnout do dějin Polska nebo třeba Samojedů a potom si teprve stěžovat. Ostatně, Edgar Knobloch sám svou práci vědomě koncipoval prvoplánově jednostranně a konfliktně. pochopil-li jsem správně, pak se jeho kniha pokouší být kontratezí Masarykovy studie Rusko a Evropa.

Nomádi a Rusové věru neměli šťastný a jednoduchý osud, čímž nemyslím jen národy, ale i knihu. Vznikala už od poválečných let, poprvé autor své poznámky zničil před procesem s Bohušem Tomsou, podruhé před emigrací. Další vydání připravené již v Anglii dostalo v roce 1974 nálepku hysterické propagandy v duchu studené války, což autora na dalších dvacet let odradilo.

Užitý historický pohled vychází z tvorby historika Georgije Verdanského, který spolu s "fonologem" Trubeckým formuloval v Praze euroasijskou teorii ruské historie. Pokud ovšem otevřeme Natašin tanec Orlanda Figese zjistíme, i bez znalosti klasiků, že obracení se k stepním kořenům je staré jako křivda sama a proslul jím kromě Dostojevského třeba také Blok (kus jeho poémy Dvanáct zpíval Nohavica).

O co tedy vlastně jde? Co je tak zásadně odlišného? Knobloch chce na historických údajích ukázat, že Rusko je typickým příkladem univerzalistického kočovnického státu, jakým byla Zlatá horda. Státem ukrutným a věčně hladovým a že takovým bylo už od počátku věků, tedy od Kyjevské Rusi, neboť i její vrchnost žila loupeživě a jediné, co ji na lidu zajímalo, bylo, jak ho pochytat a prodat do otroctví.

Možná právě tím, že dělá z Kyjevské Rusi subsaharské vesnické královstvíčko a ještě tvrdí, že Velká Morava (jejíž jádro navíc umísťuje na vrcholy obou Fater) byla úplně stejná mě naladilo k jízlivosti, ALE... Univerzalistický stát založený na myšlence: Jedno Nebe, jeden císař, jedna říše, vyznávali také Číňani, vzdor tomu, že jejich stát je vyloženě antikočovnický. Byli-li Rusové vojenskou elitou parazitující na usedlé zemědělské populaci, nejsem si jist, že tuto populaci lze operativně označit za "Slovany" (takto etnicky odlišné od zlých Rusů). [Utlačovali také zlí velkoMoravani hodné usedlé Čecháčky, Slezany a Slovince?] Nedalo by zřejmě velkou práci najít si, že v 10. století se vrchnost chovala k poddaným nevybíravě všude na světě. On vůbec náhled na mizernou úroveň dobového zemědělství nějak nesouhlasí s prací o Soběslavovi I. a chceme-li opravdu rýpat do národních ikon, tak i sv. Václav své humanitní výkupy otroků prováděl za peníze z otrokářských daní a přesto Ibrahím ibn Jakúb nepopisuje podvyživené trosky, ale bohaté území, kde je lacino. Zcela obecně sice způsob obživy, kupříkladu u korjušek definuje poddruh. U knížat a otrokářů to bezesporu platí také a tito se oficiálně nemnoží s poddanými, ale sledovali-li bychom tuto cestu důsledně, museli bychom považovat vládu, případně všechny členy politických stran za národnostní menšinu. Pokud nahlédneme do diskusí nějakých on-line novin, bezesporu nebudete muset klikat dlouho, než tento názor potvrdíte!

Nakonec se po sto stranách Knobloch dostane do situace, že nejkočovnější nomádi jsou ruští šlechtici, zatímco usedlé hodnoty správy a řádu zastupují nejlépe Mongolové, což kupodivu není myšleno jako důkaz sporem. V zemi je taková bída, že se přemnožují tuláci, vzdor tomu, že by lidé měli umírat hladem, a jiné perly, jako je ztráta životně důležitého obchodního spojení s Konstantinopolí, které bylo k ničemu, protože se používalo jednou ročně a stejně nebylo s čím obchodovat (kočovníci nic nevyrábějí, jenom kořistí) a za otroky se stejně vozily jenom cetky. Obchůzka k Kyjeva do Konstantinopole přes Krakov, aby se předešlo přepadům Polovci ve stepi je taky dobrá! (Nevymysleli cestou radikální ruští mniši Ku-Klux-Klan?)

Zvláště část o Kyjevské Rusi mi přijde přestřelená místy až do dänikenovských dimenzí, což mne přepnulo do skeptického módu. Později v dobách Petra I., přiznávám, nedovedu vysvětlit, proč ruská šlechta natolik udivovala obhroublostí. Sázel bych spíše na nemožnost cestovat kombinovanou s arogancí sebejistých než na 600 let staré dědictví Kyjevské Rusi. Trochu mne to mrzí, neboť v počátku mne kniha nadchla používáním "nezbytné dějepravy", tedy toho, za co dostal Diamond Pulitzerovu cenu. Věřím historickým nezbytnostem, ale ne ekonomickému rozboru ruského státu, ostatně před třicetiletou válkou bylo poddanství v zemích České koruny také mnohem volnější než pár desetiletí před jeho zrušením. Mizérie se dá vybudovat celkem snadno a netřeba k ní tisícileté know-how.

Neměl bych zmnožovat entity nad rámec nutnosti, ale proviním se, stojí to za to. Otázka měst! To bych zhořk´! K čemu je dokazovat, že v Rusku nemohlo být tolik měst, kolik uvádějí kroniky, ale bylo jich jen asi šest? Jak mohl držet násilím udržovaný stát, když měl střediska moci vzdálená čtrnáct dní pochodu?? Autor promine, ale představa, že řemeslníky v nelidnatých městech tvořili neprodejní otroci, které tam uložila kočovná, nomádsko-manýrová šlechta, aby byli alespoň k něčemu, když už nejsou na prodej, je daleko za hranicí soudnosti. Chápu, špatně se to shání, ale doporučuji vyhledat Pleiner: Staré evropské kovářství nebo nějakou nadšeneckou stránku a velice snadno se přesvědčíte, že kovářem v době Velké Moravy nemohla být guma, kterou stařešina na vsi prodal do otroctví, aby si nechal nějaké slibnější oráče a rozsévače. Kde vzali kočovníci potřebu a lidské zdroje pro stavbu chrámů ve městech si nedovedu představit a stejný argument pro změnu využije Knobloch v otázce vojenství.

Po bratru sto stranách žehrání na loupeživou šlechtu přichází údělné Rusko (to když severoruská knížectví dobyla a vyrabovala Kyjev a udělala se pro sebe) a hle: Knížata se chovala jako správci nebo dokonce majitelé svých knížectví. ... Knížecí činnost se stávala čím dál bezvýznamnější. No já bych v takovou trágu neviděl, prostě i bojaři uměli do pěti počítat a spočetli si, že by mohli dostat po rypáku od pobratima bojara sotva pobratimové bojaři vyplnili prostor, i začali sekat latinu (nemělo by se v v tomto okruhu říkat: "sekat staroslověnštinu"?). Problém je, že autor potřebuje dokázat, že bojarům nic nepatřilo, že to byli osobní otroci chána, nuly, čokli na řetězu a oni se mu, holomci, chovají jako dědičná šlechta namísto toho, aby se jako diskusní kroužek v kavárně sesypali, sotva se dovědí, že ve skutečnosti jsou vlastnické vztahy na Rusi definovány podle jiného paradigmatu než v západní Evropě. Jako by Jelcin neříkal: berte si moci, kolik unesete!

Čtenář s jistým základním přehledem a možností filtrovat ovšem nalezne mnoho zajímavých postřehů. Nejsem si jist, nakolik byla opravdu v 15. století mezi ruskou šlechtou populární tatarština, zejména vzhledem k tomu, že 1552 dobyl Ivan IV. Hrozný Kazaň a to jistě ne z lásky. Pravdou však je, že Boris Godunov byl Tatar (nikoli Mongol, jak tvrdí Knobloch). Vysvětlena je i záhada ruské číslovky sorok, viz též Alibaba a 40 loupežníků. Rovněž rozbor ruského chápání křesťanství je podnětný a je jen škoda, že se autor nerozepsal blíže o vztahu islámu k samoděržaví.

Knize škodí krátké kapitoly, jak se autor chce trochu vyjádřit ke všemu a proto se plně nevyjádří k ničemu, respektive kapitoly nesedí příliš pohromadě a není jasné, jak se došlo od kozy k vozu. Od Kyjeva je to totiž 90 stran na práh revoluce, to není moc. Byzantský princip kolektivní zodpovědnosti za placení daní i nomádská představa, podle které musí každý jedinec patřit k nějaké komunitě či jednotce přežila v Rusku i v nejevropštějších období dějin.

Na straně 213 se objevuje první skutečně revoluční myšlenka: Dělníci jsou nomády nové doby - chudí, nepřipoutaní, mobilní a disciplinovaní - dobří kandidáti "válečnické elity" nové univerzální říše. Ovšem hned další postřeh, že Petrovo zrušení otroctví znamenalo jen to, že otroci museli začít platit daně, ukazuje bídu otrockého řešení nomádského státu. Právě jediní Mongolové byli prosazovali rovnost v postavení muže-bojovníka, zatímco libovolné usedlé státy (Čína, Vietnam, Korea) pěstovaly kult osobnosti mnohem vášnivěji než celé Rusko. V závěru knihy jako by se ukázal niterný důvod této knihy, autor se nesmířil s tím, že po válce bylo zavedeno plánované hospodářství.

Jistě je pravda, že pro Ruské samoděržaví jako i pro Sovětský svaz platilo: Jeden den ještě stála všemocná říše s celosvětovými aspiracemi a druhého dne najednou zmizela. Ne všechny Knoblochovy premisy jsou ale správné a u mnoha z nich je to vidět na první pohled přímo v knize. Znalce východních dějin třeba inspiruje k dalšímu studiu, ostatní v ní naleznou, co slibovat podtitul, ale na to nebylo potřeba tolik práce. Závěrem zbývá jedině dodat, že severní Osetinci jsou pravoslavní zrovna tak jako jižní Osetinci.

Vydal Triton v roce 2008.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 7. Z toho průměrné hodnocení: 2,14.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1012 ohodnocených)
1091 knih
  (963 ohodnocených)
a celkem 30938 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Andělé zoufalství
Skládá se totiž ze dvou částí (ty měly původně vyjít samostatně, ale vydavatel se rozhodl je spojit), které od sebe dělí pět let a je to znát. První kniha byla napsána v době vrcholné Kerouacovi ...
(2) Blanka Matragi
(3) Minutové povídky
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2019 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům