Za erotiku a sex v literatuře se jako lev bijící Adamovič je také to prvé, na co čtenář narazí. Z koncepčních východisek tedy připomeňme: Vyrovnaný počet autorů a autorek, žádný strach z homosexu a maximálně 30 strojopisných stran. Adamovič žehrá na polistopadovou erotickou tvorbu vida v ní toliko směšné láska a kroniky ukájení, avšak, řekněme otevřeně, jen tomu druhému dokázal zabránit. Vášeň a smyslnost jsou vpravdě vzácným kořením a nadále jím zůstanou.
Krátká erotická povídka: On a ona; Chce a nechce; Udělá a neudělá; Líbí a nelíbí. Permutací to není zas tak mnoho, takže je jasné, že některé náměty nebudou až tak zcela panenské. Začněme však optimisticky, všichni povolaní literáti zvládají řemeslo a nedělají začátečnické chyby. Takřka bezmezně se však oddávají stylistické i námětové trendařině v pevné víře ve 3N moderní literatury (Odnikud nikam a o ničem).
Z nefantastických autorů stojí za zmínku feministky. Brdečková v Soukromé Atlantis vytáhla z české historie velmi neotřelý námět. Hauserová došla od partikularit Divoké dámské jízdy k obecné odpovědi, po čem ženy touží. Zajímavé zvláště v kontextu feministických teorií. Popisovatel chutí Míka vstoupil sice v Nevyzpytatelných cestách paměti na pole orané, ale i s otevřeným koncem se mu podařilo udržet odér zábavné nejistoty a čtenářovu pozornost. Šafránkovo Z Letný je zase úchvatné použitým jazykem, vysmahlí v rytmu, na aktuální téma, které je tou poslední zbytečností. Zaujalo, ačkoliv chápu, že tento styl se asi rychle přejí. Z reálna je i největší pecka sbírky Páteční večer kritika Aleše K. Věry Chase, je krásné, když někdo dokáže s minimem prostředků na minimu místa vygradovat něco takového.
Poněkud lépe v otázce zápletky dopadli autoři, kteří sáhli po fantastických tématech, jsou tři: Jandourkův Lev je povídka zajímavá nápadem spíše než zpracováním. Lesby ships Svatošové je veselá ujetina ze světa brutálního lesbického sexu, plná genderových klišé s náznakem nekrofilie (jak zmíněno v předmluvě). Shockova Vikomtova milenka je črtou ze života kentauřic a upomíná, že kdo má nápady, vystačí i se stylem dřevní fantasy. Závěr tuto povídku posouvá ještě mnohem výše.
Poprvé s kentauřicí je též vrcholem tématického bloku, který obsahuje stať dívka poprvé s hermafroditkou (Lundiaková: Kůže je ještě bílá; snad jediná opravdu erotická povídka) a teenager poprvé s mužem (Hrbáč: Závrt). Poslední zmiňované je děsivou předzvěstí možnosti, že všechny ty vagóny erotické a milostné literatury budou nyní z varianty pyj - pochva snaživými rovnostáři přepsány na pyj - pyj.
Z ostatních popořadě: Berková: Stařec a smrt, tak nějak neoslnil, i když formální předpoklady by měl. Decastelův Deník sexuálního života ženy je "deníkovitý" - formou i obsahem. Rudiš Na konci cesty a Gvozdin Býčím útokem vstoupili dvakrát do téže řeky: Lůzr z Prahy na vsi. Jen v otázce dokonavosti sexu se liší. Kubánek Galavečerem předvedl utrpení prasete v žitě a Poláček Griomárem přivolal démona rozkladu světa reálného světem virtuálním, čili téma, jímž se mystikové zaobírají celá tisíciletí. Poláček však uvedl nové možnosti komunikace s pekelnými silami. Villa Karla Douskové je spíše úryvkem z něčeho většího, atmosféru sice navodí, ale Hrdý Budžes to není.
Krátkou úvahu si zasluhuje Němcův dobře napsaný Salón v ulici des Moulins: Proč číst povídku,kde je po necelých 7% textu jasné, jak to skončí? Brát to jako krasobruslení? Pirueta dobře zvládnutá, nohy propnuté v závěru netradiční dopad? Ano, rozuzlení bylo nápadité a neotřelé, leč pachuť rozpačitosti z patra nemizí.
Pocitu rozpačitosti napomáhá i jistá námětová prázdnota překrytá reflexním klišé 3N. Je vidět, že na povel (na téma) to některým autorům nejde (jako v sexu) anebo alespoň nejde tak, jak by chtěli. Ostatně, na několika stránkách se žádný velký příběh rozvinout ani nedá. Přesto je třeba poznamenat, že věta: "Penis v díře za talíře", neudělá z článku o bramborách v kuchyni erotickou povídku. Návody typu: "Kterak sádrový odlitek přirození zhotoviti", nejsou erotická povídka. Každý není Stephen King, aby mohl dělat remaky profláklých historek a nejelementárnějších příběhů.
Pokud vážený čtenář očekával připomenutí, že autoři se současnými prostředky vyjadřují k problémům dneška, sledují odcizení v partnerských vztazích, neschopnost začlenit se do sociálních schémat, nalézt konsensuální smysl života, či jen prostě reflektovat výjimečnost, která prostupuje, mnohdy nepozorována, naším světem, musí si najít "kritika, co jiné měl oči", já jsem hledal jen červený květ. Jistě je však možné, že čtenáři "soudobých" autorů, hledající právě výše zmíněné, tato sbírka umožní přečíst si subkulturního autora sci-fi/fantasy, jehož samostatnou knihu, by si nikdy nekoupili, protože by se jim kamarádi smáli.
Vydal Knižní klub v roce 2006. Psáno pro Interkom.
