Pokud patříte k tomu typu čtenáře, který předmluvy a doslovy zásadně nečte, "bo ho zajímá příběh, a ne ty omáčky kolem", v tomto případě bych vám radil přinutit se změnit své návyky a předmluvu editorů si přečíst nejdříve. Potom totiž lépe pochopíte, proč se tento výbor někomu více či méně líbí, a někomu více či méně nelíbí.
Jak editoři napsali ve své předmluvě, šlo jim o to, aby našli především netypické a originální příběhy, jenž nebudou jen další do tuctu podobných povídkových výběrů, kterými přetékají americké knižní pulty. V tomto ohledu mne pak některé příběhy nemohly překvapit, na druhou stranu zase jiné překvapovaly až moc, protože byly přímo tuctové, jak svým obsahem, tak zpracováním. Nechce se mi například věřit, že myšlenka příběhu, kdy se hrdina každé ráno probouzí s jinýma rukama (jde o povídku J. R. Platta "Všechny ruce"), obsahuje nějakou originalitu, či překvapivou jedinečnost. Stejně na mne působí "golemovská" povídka od Holly Newsteinové "Víra osvobozuje", kdy už od první kapitoly mi bylo jasné, kam pointa může směřovat, a skutečně nakonec směřovala. Většinu povídek lze charakterizovat jako dobře napsané příběhy, která ale po přečtení hned zapomenete. Ale našlo se i několik skutečně netradičních příběhů, které v nějakém hledisku byly originální. Mezi takové patřil například "N0072-JK1" od Adama Fusca, který je napsaný formou vědecké práce o výsledcích studie synaptických reakcí organismu. Neříkám, že se mi líbil, ale byl opravdu netradičně pojatý. Podobně zajímavý je příběh "Hovor" od B. Freemana, který se sice odehrává v "osvědčené" pohřební službě, ale myšlenka byla netradiční.
Z těch povídek, které mají něco do sebe, bych uvedl např. "Můj čas", "Rami temporalis", "Hladkost", "Smyčka", nebo "Trest". O něco výše bych pak hodnotil povídku "Magická čísla" od Gene O'Neilla. Skvěle stavěný příběh jak po stránce námětové, tak stylistické, plus velkým kladem je především atmosféra.
Zvláštní postavení pak ve sbírce má povídka od Davida J. Schowa "Věc Tak Odporná že Ji Nelze Popsat". Je to černá ovce sbírky, výjimka potvrzující pravidlo, prostě není to vlastně horor, ale celkem vydařeně napsaná parodie na horory.
Pokud bych měl vyhodnotit nejlepší příběh, byl by to jednoznačně ten poslední, od nejslavnějšího autora hororů světa - Stephena Kinga "Rotoped". K této povídce jsem přistupoval s jistým odstupem, protože jsem jeho velký fanda, ale přece jen jeho novější tvorba mi už nepřipadá až tak "geniální". Prostě nechtěl jsem se v něm zklamat. Ale "Rotoped" (Stationary Bike) předčil moje očekávání, a odvážím se tvrdit, že byl kvalitativně o několik stupňů výše, něž průměr celé sbírky.
Co se ale velmi povedlo, je grafická stránka knihy. Výborná obálka, plus skvělý marketingový tah nakl. Triton, dát na obal ještě další, který už na dálku hlásá jméno STEPHEN KING. Po vydání knihy se proto objevilo mnoho komentářů od jeho fandů, že se na trhu objevila nová kniha od mistra Kinga. Ale nebylo to tak, že.
Výbor "Na pomezí" opravdu není pojat jako klasická hororová sbírka. Většinou jde o díla, která spíše připomínají nějaké surrealistické vize jejich autorů, kde není kladen velký důraz děj. Proto některým se bude líbit více, některým méně.
| nápověda
