Trio autorů: Neville Walker, Christian Williams, James Stewart, se proto muselo poprat nejen s rozlohou země a velkou hustotou sídel a potažmo pamětihodností, ale také s obecnou koncepcí. Jak již bylo naznačeno, obecné kapitoly typu víza, cestování, stravování či počasí v tomto případě nikoho nespasí. Zbývají tedy místopisné kapitoly, kde ovšem ční mocné memento v podobě přímých předchůdců podobných průvodců - legendárních Beadekerů, které vycházely už koncem devatenáctého století ve stejném rozsahu jako je tato kniha pro každou z jejích kapitol. Smiřte se s tím, že tento průvodce není vyčerpávající a že podle něj nezavalíte společnost informacemi po průjezdu každou vesnicí.
Dovolím si napsat, že v našem prostředí (Američani budou asi knihu užívat konvenčněji) je průvodce určen pro "kravatové turisty", čímž myslím studenty, zaměstnance na služebních cestách, stážích a dlouhodobých pobytech. Průvodce pak poskytuje nezbytný konvolut základních informací o nezbytných a dalších velmi významných pamětihodnostech a reáliích, které přešly do obecné vzdělanosti. U všech velkých měst se dočkáte mapy, popisu významných památek a naleznete alespoň dvě-tři místa, do kterých se dá vyrazit autem na jednodenní výlet. Naleznete zde i základní informace o historických a geografických specifikách regionů. Úvody kapitol jsou díky tomu informativnější než historické shrnutí v závěru, které nezbytně - vzhledem k rozsahu - opakuje převážně obecně známé věci. Velmi překvapivě jsou zmiňovány slovanské kořeny snad celého "východního" Německa s výjimkou Durynska a dokonce i části Něměcka západního. Kupodivu je slovanský původ odepřen středisku Obodritů Lübecku, bývalé Ljubici. Současné Lužické Srby pak připomíná rámec v části o Budyšíně, zmínka o původu předsedy vlády Saska, Stanisława Tillicha, a poznámky v úvodech kapitol o Braniborsku a Sasku.
Geografie je odvíjena směrem od Berlína k jihozápadu a končí na severovýchodě v Meklenbursku - Předním Pomořansku. Kapitoly jsou vyvážené, nelze říci, že by některá oblast byla protěžována. Poněkud odbytý je rejstřík, který uvádí od "I" pouze Ingolstadt, ačkoliv textu je zmíněno též durynské Ilmenau. V téže kapitole můžete ověřit, jestli Emma Braslavsky v románu Bez paměti správně popisuje Erfurt.
Patrně s ohledem na snadnou internetovou dostupnost informací o Německu jsou výběry hotelů a restaurací lehceležérní. V Berlíně jsou uváděny v konkrétních adresách spíše hotely s atmosférou nebo historickou patinou. Podobně v Darmstadtu není uveden jediný levnější hotel (a že Etap je prakticky v centru). V tomto případě ovšem průvodce směle nahradí prospekty z turistických informací a provede majitele všemi zákoutími místní secese i starší historie.
Rovněž zmínku o perle severoněmecké cihlové gotiky Lüneburgu bych očekával. Chybí mi však zmínka právě o cihlové gotice. V případě věže kostela St. Johannis by bylo spíše než historku o staviteli dobré zmínit, že je to nejvyšší cihlová věž na světě. Zde ovšem kritiku uvádím spíše jako důvod k seznámení s místem.
Kniha pečlivě vytváří image Německa jakožto příjemné, zábavné a různorodé země. Upozorňuje na lokální speciality, zvyky a charakterová specifika. V českém prostředí tak nezanedbatelnou částí káže obráceným (jisté množství informací o sousední zemi patří ke všeobecnému rozhledu) nebo mluví do dubu. Na 937 stranách však shrnuje historii, geografii a popisuje velké množství měst a turisticky významných cílů. Pro orientaci po Německu bez potřeby zabíhat do detailů je plně vyhovující a ve spojení s internetem je východiskem ke všem potřebným informacím, které návštěvník může potřebovat.
Vydala Jota v roce 2010.
| nápověda
