Jako většina svazků z edice, i zde je téma pojednáno spíše v lehčím, až humorném duchu. Nejedná se o žádnou studii o utrpení žen v mužském světě, tedy téma, které je dnes tak populární mezi vydavateli (obzvlášť o ženách z islámského světa). Většiny příběhů celkem přesně koresponduje s ostatní tvorbou autora. Už první povídka "Jenom kousek k lásce" od H. Pawlowské, přesně napodobuje autorčiny projevy známé z televizních talk show, či jejich knih. Prostě co na duši, to na jazyku. Nic není nelidské. Kláru z jejího příběhu bychom mohli slušně nazvat jako "promiskuitní", ale prostě láska je láska. Stejně tak Viewegh, který ve svém příběhu "Smilstvo", přináší svůj typický, až cynický pohled na dnešní svět a partnerské vztahy. Pekárková (sama emigrantka) přinesla příběh o africké emigrantce žijící v Londýně a jejím bouřlivém poměru. Kdo z osvědčených autorů trochu zklamal, je P. Šabach a jeho "Království za story". Takové neoriginální, bez zajímavé pointy.
Ve sbírce najdeme ale i příběhy méně veselé, možná přímo ponuré a tajemné. Celkem jsem to očekával u Evy Kantůrkové, což její "U moře" jen potvrdilo. Až záhadný je příběh Ireny Douskové "Potřetí toho dne" o nepodařené dovolené.
Celkově můžeme říci, že i tento svazek splnil moje očekávání, a tedy i zavedenou literární kvalitu. Příjemné a pohodové čtení, které jen poukazuje na fakt, že povídka stále není až tak mrtvý žánr. A v tomto konkrétním případě i fakt, že ženy jsou pro nás muže stále záhadné a ač šovinisticky obehrané, opravdu mnohdy nepochopitelné. Ale buďme za to rádi, bo jen protiklady se přitahují.
