Přesto je kniha s podtitulem "Zrod a počátky marxistického revizionismu se střední Evropě" zajímavou studií o době, kdy byl revizionizmus živou politickou doktrínou. Autor ukázal, jak v různých zemích docházelo ke konstrukci oficiální ideologie a jejímu uplatňování. Musím říci, že dosud jsem snad neviděl takovou koncentraci jmen sociologů, levicových filozofů a ideologů jako zde. V jistém ohledu je to kniha komplementární - doplňující k práci Mayerové: autor totiž nechce mluvit ani o paměti, ani o vyrovnání se s komunismem - mluví o tom, jak se tento komunismus sám vymezoval a prezentoval. Konkrétně v období po Stalinově smrti, kdy bylo potřeba "umělou dialektiku" stalinismu zrušit a nastolit skutečnou dialektiku myšlení o světě. Připomeňme, že revizionismus byl prvou, byť interní opozicí vůči komunistické diktatuře. Těžiště dle podtitulu leží v letech 1953 až 1960 a pokrývá destalinizaci a následný konzervativní obrat, ovšem skutečný rozsah je mnohem širší, protože jsou zmíněny životní osudy studovaných revizionistů a jejich ideových vzorů, čímž se mnohdy dostáváme až ke kořenům komunismu.
Kniha je vybavena velice rozsáhlou a snesitelně čitelnou úvodní, formální částí rozebírající marxisticko-leninský diskurz ve filozofii a koncept "politických jazyků". Sociologicko-filozofické teorie nepatři ke snadným tématům na vysvětlení a rozbor na konkrétních příkladech bývá pravidelně útrpnou částí historických knih, v nichž autor, jehož bavilo skládat mozaiku historie, potřebuje učinit formě zadost a ohnat se několika jmény. Kniha je o ideologii a jejích tvůrcích, dá se proto očekávat, že formální přístup nebude autorovi zcela cizí, ale přesto je v rozpracování přístupu k ideologii a jejímu jazyku obsaženo obrovské množství práce, které obyčejně k vidění nebývá.
Po tomto ideologickém vymezení následují tři rozsáhlé komparativní kapitoly o Polsku, Maďarsku a Československu. Záložky a úvod jmenují v Maďarsku Ágnes Hellerovou a György Lukácse jako hlavního ideového oponenta kádárismu, v Polsku pozdějšího emigranta v Oxfordu Leszka Kołakowského a v Československu Karla Kosíka. Pokud však alespoň zalistujete v samotných kapitolách, zjistíte, že jmen je mnohem více. V Polsku je to především Gomułka, v Československu Ivan Sviták a Arnošt Kolman.
Plejáda jmen není pochopitelně to hlavní, co kniha nabízí, tím je shrnutí příčin a důsledků politického vývoje, včetně ohodnocení ideových konceptů. Kniha je vybavena tradičním aparátem odborné literatury, to jest poznámkami, rejstříkem a literaturou. Pro neodborného čtenáře, který ke knize přistoupí, tak říkajíc, polovičatě, budou pomocí shrnutí jednotlivých kapitol.
Vida, kam až to dotáhl revizionismus, již v roce 1905 ve spisku Materialismus a empiriokriticizmus soudruhem Leninem odsouzený!
Vydalo Argo.
