Sun Wu žil v pohnuté době Válčících států, ve které žili všichni podstatní tvůrci čínské kultury. Sun Wu dosáhl titulu mistra podobně jako Lao-c' nebo Konfucius. Ostatně Oldřich Král ve svém úvodu píše, že právě přijetí formy filozofického traktátu zajistilo Sunovu dílu nesmrtelnost. Nejeden vojevůdce tehdejší doby se totiž snažil zavděčit vladaři příručkou. Při pozorném čtení však zjistíme, že i vojenské úspěchy Sunova syna přispěly k reedicím otcova díla.
Takže, Oldřich Král, český sinolog, vydal překlad Sunova díla O válečném umění. Použil přitom komentované vydání z dob dynastie Sung (960 - 1270 n.l.; v pinyinu se to píše Song, ale čte Sung) s přihlédnutím ke starší verzi z hrobky Yinquenshan objevené v roce 1973 a datované do doby císaře Wudi (140 - 86 př.n.l.). Ale to je jen jedna strana mince. Důležité je, že jej před vlastním překladem ovlivnila parafráze básníka Jiřího Koláře. Kolář přitom vyšel z anglického (a dle Královy předmluvy nevalného) překladu Becka a Vrbky pro Naše vojsko v době krátce po komunistickém převratu. O ideovém významu Kolářovy parafráze se dočteme v úvodu Oldřicha Krále i doslovu Petra Šrámka. Nejpodstatnější je, že Kolář přes závoj století, přes clonu anglického i českého překladu pochopil čínský originál a jako mnohoznačné dílo jej vyložil jako obecně strategickou příručku o tvorbě básní. Tak se zrodil Mistr Sun o básnickém umění.
S odstupem desetiletí Král, stále okouzlen, ukazuje, že přesně to odpovídá pojetí čínské kultury, neboť nic není jednoznačné. Vymezující není identita, ale vztah. Věci v Číně existují v kontextu, ve vztahu k ostatním a nelze je vyjmout, aby existovaly samy o sobě. Král také ukazuje, čím Sun zaujal. Tato pozornost k válečnickému a bojovnému myšlení je na první pohled zvláštní v kultuře tak bytostně sedlácké a civilní, v níž jsou válka a vojenský duch až to poslední, co by mělo být vyzvedáváno a oslavováno. Sun deklaruje válku jako nutné zlo, počítá spíše s lidskou zbabělostí, s člověčí ziskuchtivostí, malomyslností a zradou.
A tak se zrodilo zrcadlové vydání: nalevo Kolářova parafráze českého překladu z angličtiny, na straně pravé Králův překlad z čínštiny inspirovaný stranou levou. V každém jing je jang. A při četbě, řádek po řádku, po stránkách, po kapitolách zjistíte, že oba texty spolu vnitřně souzní, místy až zcela nadpomyslně. Ovšem pozor, text není přísně zrcadlový!
Sunův text v překladu Krále je dosti syrový. mistr píše, že dobrý vojevůdce nesmí mít lidi rád, jinak bude trpět.
Co říci více? V tom je umění mistrů války / předem nesdělitelné? Nebo už spíše: Takto vítězí velcí básníci / avšak nikoho to nelze naučit předem?
Kolářův text je neuvěřitelný! Ta preciznost, ta shoda, ty ekvivalence! Téma básně je postavení vojsk, oheň toť styl!
Básně nestačí nacpat do sbírky, napsal Kolář ve svém traktátu o básnictví na cestě od básnění. Leccos bude asi pravdy i na tom, že v nastupující totalitě využil státem podporovaného zájmu o komunistickou Čínu, aby vydal manifest morální odpovědnosti básníka a snad, aby se trochu vysmál té ukoptěné snaze režimních nádeníků pera.
Vydalo Dokořán v roce 2008.
