Hlavy jsou ve třetím díle jako mušketýři čtyři. Prvá shrnuje mocenské rozložení po zámořských objevech a třicetileté válce přes pokrok mírný formou osvícenství absolutistických vládců po pokrok nesmírný formou revolucí. Zejména tedy revoluce francouzské a následných návratů Francie k monarchiím. Právě přehled občanských svobod zavedených Napoleonem Bonapartem ukazuje, jak nesmírné změny to byly. Přičleněna je též kapitola o rokoku, empíru a klasicismu.
Prvou faktickou událostí je sedmiletá válka primárně mezi Francií a Anglií o světovládu. Pro českého čtenáře je zajímavá především pokusy Josefa II. vybojovat na Prusku zpět Slezsko a Kladsko. Válka amerických kolonií za nezávislost mnohé překvapí zjištěním, že se vlastně jednalo o válku celého světa proti Británii. Po kapitulaci Yorktownu obklíčeného Američany a Francouzi totiž nezískaly jen budoucí USA nezávislost, ale také Francie Gambii, Senegal, Tobago a Španělsko Menorku a za utržené ucho sebranou Floridu. Zároveň se jednalo o prvou přiznanou porážku Británie od stoleté války.
Napoleonské války přinášejí pro České země další územní ztrátu: Habsburská monarchie po porážce u Slavkova ztrácí Přední Rakousy a německá léna Českého království, dočasně také Vorarlbersko, Tyroly, Benátsko a Istrii.
Evropu po vídeňském kongresu k revolučnímu roku 1848 shrnuje hlava: Nástup občanské společnosti. Jednotlivé státy v tomto období řešily problém pacifikace radikalismu, což lze prostředky tradičními: "Chléb a hry", anebo modernizovanými: "Cukr a bič." Kulturním přípodotkem je romantismus a biedermeier, v českých zemích stále klasicismus.
Meandr, perlovec, vejcovec, kanelura, pletenec, tzv. penízkový motiv... a to vše na dvou řádcích. Možná nejsem sám, kdo by přivítal glosář. Ale třeba by kvůli něj nevybylo místo na rozbor rozprodeje zbytků sbírek Rudolfa II. Josefem II.: Antické torzo Ílionea zakoupené Rudolfem za desetitisíce dukátů bylo prodáno za 51 krejcarů. Zjevně typ správy, který má ten dar stát se na daném území defoltním.
Ve shrnutí kulturního významu biedermaieru (název odvozen z dobové literární postavy omezeného šosáka) autoři velice zajímavým způsobem rozvedli chápání priorit: ...drtivá většina jejích obyvatel se shodla pouze na povinnosti státu zajistit přiměřený blahobyt, klid (nejen na práci) a veřejný pořádek. Tyto - údajně skromné - nároky, stejně jako oslava prostého životního stylu, se zvláště v prostředí vzdělanců setkávaly se sarkastickým odmítáním, dokud sociální a politické katastrofy 20. století neukázaly vztah mezi glorifikací "vyšších ideálů" a kritikou "měšťácké přízemnosti" v jiném světle. Ostatně, nebyla-li politickou perzekucí ve vlastním slova smyslu charakteristickým rysem františkovsko-metternichovský systém, neznamená to, že by byrokratická šikana činila život příjemný.
Duchovní rozměr euroatlantické civilizace v 19. století - hlava třetí - to je shrnutí vědy a romantismu (po Novalisovi už to není ani nadávka). Jakkoli je přehled vědy 19. století kvalitní, musím se ozvat proti einsteinovskému odstavci. Není pravda, že se rychlost světla nesčítá, ona se sčítá, ale jinak! Pro relativistické rychlosti platí vzorec, který platí i pro letící motyku. Víře v okultně oddělenou rychlost světla od ostatních rychlostí svědčí i polední věta odstavce spekulující, zda po prvé světové válce už náhodou Einstein nevynalézal jen do šuplete, aby zlé lidstvo jeho génia nezneužilo. Vzhledem k množství osob kolem Einsteina se pohybujících a jeho nevrlosti z neschopnosti vynalézt finální teorii je celkem jasné, že tento výplod antiatomového blouznění 70. let není pravdivý.
Hlavou čtvrtou je civilizace volné soutěže v jasné narážce na nastupující kapitalismus. Prvou událostí tohoto běhu je válka mezi Severem a Jihem, tentokrát důkladně zbavená všech ideologických příkras. Boj Severu proti Jihu je líčen jako koloniální válka o ovládnutí Jihu, kde o otroky šlo až v poslední řadě. Mimochodem, zmínky o zřízení francouzského protektorátu nad Tunisem svědčí o Nálevkově škole (anebo naopak).
Kromě sjednocení Německa a Itálie se hlava zabývá vědecko-technickou revolucí, impresionismem (v opožděném českém prostředí romantismem) a přechodem k secesi a moderním kulturním směrům Obzvláště přínosný je český proud sledující českou národnostní emancipaci a současné německé ztrácení dominance a sil. Hezky popsané gradování národnostní nesnášenlivosti pramenící z německé neschopnosti udržet si absolutní moc a početní převahu, která se následně projevovala naschvály a zákonnými obstrukcemi. To vše včetně ukázek jak rychle se česká reprezentace naučila naschvály oplácet. Vcelku tragické téma, ostatně s jinými hráči jej pozorujeme v současné době formou islámského radikalismu.
Za zmínku stojí též hodnocení pasivní politiky (tedy ignorování politické práce volenými reprezentanty) dle autorů vedoucí k nezodpovědnosti a trapným hříčkám nesolidárních kašparů tahajících do politiky každou lokální prebendu. I toto je téma, které nás s přesunem pravomocí na nadnárodní úroveň může brzy velice zajímat.
Celkově lze říci, že třetí díl pokračuje v intencích dílu druhého, jak stylem tak formou, a čtenáře hledajícího základní orientaci či provázaný přehled událostí jistě nezklame. A ještě jedno zarýpnutí: Cl - chlor není sloučenina ale prvek.
Vydala Paseka v roce 2006.
