Byl jsem zvědavý, jak se bude vlastně číst kniha psaná ve vzkazech. K mému překvapení to nebylo nic nesmyslného, člověka spíše udivilo, jak jinak vyzní emoce v tomto podání a nadchlo, jak rychle se taková kniha čte, když vlastně na jedné straně je pouhých pár krátkých vět. Z počátku takto vytvářený příběh naplňoval mé představy. Možná Klárka byla na mne až moc poslušná puberťačka, která jen sem tam nechtěla jít do obchodu, či stále škemrala o větší kapesné. Ale s přibývajícími stránkami, nebo bychom měli říci vzkazy, se najednou začala atmosféra příběhu měnit. Matka pracuje jako doktorka v porodnici, je rozvedená, a proto se s dcerou nejčastěji domlouvá pomocí vzkazů. Celé její vyprávění je založené na tom štěstí přivádět děti na svět. Ale tak v třetině knihy najednou přiznává, že někdy některé dítko, o kterém ráda vypravovala Klárce, najednou zemře, že slavná trojčata pravděpodobně čeká obdobný osud atd. Kniha najednou vyvolává jinou atmosféru. A do toho se objeví i zdravotní problémy, nahmatala si na prsu bulku. A od tohoto okamžiku příběh začíná zcela měnit svoji tvář. Z knihy o soužití matky a dcery se stává příběh o boji se smrtelnou nemocí. Na webu v cizině často narazíte na názor, že to je vlastně jiná či jednodušší verze slavného románu o umírání "Úterky s Morriem" od M. Alboma. Což bych díky celkové náladě i podobnému závěru také konstatoval.
Kniha byla v roce 2008 nominována na The Carnegie Medal in Literature. A jak je v dnešní době zvykem, titul, o které se mluví, má i svoje webové stránky. Stránka této knihy www.refrigeratordoor.ca je velmi zajímavě podaná, a kdo chce, může na ní nechat lístek přilepený na dveřích od lednice.
V překladu Ludmily Janské vydalo nakl. Metafora.
| nápověda
