80 %

Kuklík, Jan; Gebhart, Jan - Velké dějiny zemí Koruny české XV.a

Více informací k této knize najdete v detailu
V grandiózní, osmnáctisvazkové řadě nakladatelství Paseka vychází prvá část patnáctého dílu zasvěceného osudům Československa od Mnichova, respektive od obsazení pohraničí, až po podzim roku 1941. S ohledem na rozsah druhého svazku XV. dílu je k tomuto připojena kapitola kulturní. Autory jsou Jan Gebhart a Jan Kuklík.

Název "velké dějiny" je v tomto díle naplněn opravdu vrchovatě, kniha má 622 stran, z čehož 556 je text. Jakkoli se to vzhledem k popisovanému období nezdá, kniha je především o jednáních domácích politiků. Nejprve je to rozsáhlá rekonstrukce politického systému druhé republiky a přechod do módu "autoritativní demokracie", potom pookupační tvorba Národního souručenství a tedy odstranění i toho mála, co bylo možné za druhé republiky. Detailní pozornost je věnována exilové politické reprezentaci a jejím odbojovými kanály zprostředkovaným kontaktům s protektorátní vládou Emila Háchy.

Ačkoliv se tedy zdá, že se na desítkách stran nic neděje, a že se pouze vypočítávají plané rezoluce a nikam nevedoucí jednání, je kniha důkazem jak složitá byla pozice českého národa a jak složitě se musel etablovat český odboj či jak složitě musela pomnichovská reprezentace v exilu hledat místo pro sebe i budoucí Československo. Až do roku 1941 trvalo než byla uznána vůbec jakákoli exilová forma ČSR a v porovnání s ostatními státy napadenými hitlerovským Německem bylo Československo velmi znevýhodněno jak Mnichovskou smlouvou tak osamostatněním Slovenska (a dá se říci, že i Podkarpatské Rusi, jakkoli toto uzemí vzápětí obsadilo hortyovské Maďarsko). Z tohoto hlediska je více než udivující odolnost českého národa jako celku vůči nacistické a fašistické propagandě (ať už německé nebo kolaborantské) vzdor stále se stupňujícím ranám a zklamáním: Mnichov, protektorát, pád Polska, pád Francie. Současně je z dnešního pohledu překvapivá naivní organizace a minimální utajení odbojových organizací, především Obrany národa - čekal bych, že vojáci přece budou vědět, že nacisti získali dokumenty o složení zpravodajských oddělení a nebude jim proto činit problém dohledat penzionované důstojníky pracující na nádražích a dozorčích úřadech.

Dá se říci, že v tomto smyslu, se autorům podařilo vylíčit situaci, ve které lidé reagovali. Cenné je to zejména tím, že známá a často opakovaná středoškolská historie část zásadním předělů a zlomových okamžiků nezmiňuje. Ostatně, jak jednoduše zmínit britský požadavek na vyvolání povstání neozbrojeným odbojem v roce 1940 a snaha podnítit totéž povstání i v Bavorsku a Rakousku, neznáme-li naprosto bláznivé Churchillovy nápady a představy z počátku války a kontext jejich vzniku po období appeasementu.

Jistým málo přijímaným faktem dějin Československa je permanentní slovenská snaha o odtržení. Již v roce 1939 chtěla Hlinkova HSĽS osamostatnění Slovenska nebo alespoň jeho připojení k Polsku. Její jednotnou kandidátku volilo 88% voličů, to už byla legální jen HSĽS a strana karpatských Němců. Obdobný totalitní systém s jedinou stanou byl nastolen i na Podkarpatské Rusi.

Obsazení druhé republiky naznačovaly nejen události na Slovensku, ale též zpravodajské informace. Autoři negativně hodnotí, že alespoň část vlády neemigrovala (čímž uškodila české věci v zahraničí, neboť vlády ostatních států emigrovaly), případně, že nebyl zničen vojenský potenciál budoucího protektorátu nebo nebyl vyzbrojeno hnutí odporu.

Dílo se nezmiňuje jen o Češích a Slovácích, hojně je rozebráno chování německého obyvatelstva v "Sudetech" (nejvyšší organizovanost v NSDAP v Říši), či výslovný zákaz sbratřování NSDAP s českými fašisty. S odstupem let je také patrná politická obratnost Háchy - 21.3.1939 nechal rozpustit parlament i senát, aby nebyly přinuceny odhlasovat nové státoprávní uspořádání. S postupující dobou trvání protektorátu též neschopnost tahat nacistické Německo za nos, ústupky a navazující kritika z Londýna.

Nezanedbanou složkou je také hospodářství, od těžkostí okleštěné druhé republiky, přes příklady říšského drancování a rozkrádání arizovaného majetku až po hospodářské těžkosti po zavedení centrálně plánovaného hospodářství v protektorátu. Od 1.1.1940 bylo zakázáno prodávat kávu, kakao a čistou čokoládu, od června 1939 byl zakázán zpěv národních písní v hospodách. Mnohé situace autoři velice živě ilustrují dobovými vtipy.

Kniha sleduje proplétání domácího odboje sdruženého ve vojenské Obraně národa, Politickém ústředí a PVVZ (navazující na petiční výbor "Věrni zůstaneme!", z roku 1938, ale notně rozšířený), kontakty s emigrací i interakce s komunisty prozatím vystupující proti válce v duchu paktu Molotov-Ribbentrop. Za zmínku stojí, že Clementis v Paříži odmítl linii Kominterny a prohlásil válku proti Hitlerovi za pokrokovou a nepřekvapivě byl ze strany vyloučen.Pád Francie pak naopak způsobil, že stále více lidí se začalo dívat na SSSR jako na jedinou možnou záchranu a na budoucí vládu sovětů za nutnou cenu této záchrany.

V emigraci pád Francie posílil Beneše, protože podrazil nohy federalistovi Osuskému. Až 22.7.1940 byla ustavena Prozatímní vláda a prosazena čechoslovakistická koncepce. Mocnosti však stále trvaly na Mnichovské dohodě.

Beneš v jednáních s Jakschem navrhoval zřízení tří německých žup, odsun nacistů a přesuny obyvatelstva z žup do zbytku republiky, nicméně 12.10.1940 Hitler rozhodl o poněmčení většiny Čechů a likvidaci neohebných. Následně se začalo mluvit o odsunu v českém táboře a tak Beneše z protektorátu informoval Balabán.

S ohledem na rozsah knihy je aktivní bojová účast Čechoslováků opravdu úzká, kromě zpravodajců je prvým vojenským vystoupením vytvoření jednotky v Polsku (zorganizována dělostřeleckými důstojníky ppor. Slívou a por. Kaletou). Její vytvoření zaštítil propolský generál Prchala a prvým velitelem se stal Ludvík Svoboda. Tato jednotka nebrala Němce, Maďary a Židy, kteří se prohlásili za Židy (sionisti) a Němce. Slováci museli podepisovat prohlášení, že podporují předmnichovskou republiku a československý národ. Její stav tvořili z více než poloviny Židé. Ačkoliv byli českoslovenští vojáci slabou pomocí, byli též jedinou zahraniční pomocí, která se Polsku po napadení Německem dostala. Jednotka později ustoupila do sovětského záboru a po částech byla odesílána na Blízký Východ, po kapitulaci Francie byla přesunuta do Palestiny, britské úřady však nepovolily, aby více než poloviny stavu tvořili Židé.

Rozebráno je také kontinentální bojiště - vytvoření jednotky ve Francii, její ústup do Británie a zejména slavné vystoupení československých válečných letců; od Polska, přes 12% sestřelů na francouzské frontě, až po vytvoření samostatných perutí v Anglii a první nálet na Berlín v září 1940. Zmíněna je i tragédie mladých Rusínů a Ukrajinců, kteří odešli do SSSR a valnou většinou nalezli smrt ve stalinských lágrech na Sibiři.

Kulturní klima druhé republiky opírající se o svatováclavskou tradici (tj. područí říše) a radikální katolicismus (vyhození učitelů - ateistů). V "kurzu" bylo hanobení první republiky a jejich hodnot, antisemitismus Demla a "tragické vykolejení" Durycha (jak autoři eufemnicky označují jeho protimasarykovské výlevy). O to cennější je pak autory dohledaný citát z časopisu Fronta Karla Horkého(spojovaného s českým fašismem): Po zářijové katastrofě si představujeme národní obrodu jinak, než si ji představují mnozí nedočkaví Koniáškové, těšící se z toho, jak z popele skutečných hodnot si uplácají pěkné teplé baráčky v džungli. Alespoň jako upomínka, že zlomová linie křivosti a podlosti nemusí nutně procházet podle politické orientace - Horkého článek byl obranou levicových spisovatelů vytlačovaných z české kultury řečenými koniášky.

Osobně bych nebyl tak kritický ke "kýčovitým konverzačním veselohrám" vzniklým za protektorátu, neboť dodnes tvoří zlatou pokladnici českého filmu. Jakkoli ovšem nelze než souhlasit, že vytváření dojmu "normálna" podporovalo okupační režim. Probrána je kultura protektorátní, emigrační, německá i kulturní počiny v Terezíně. Je vlastně neobyčejně překvapivé, že ultrapravicové kruhy nevytvořily nic, co by alespoň trochu dokázalo konkurovat výše zmíněným, zřejmě důkaz jejího typového obsazení. Posledním tématem je pak školství a jeho postupné utlumování - předpokladem bylo, že druhý stupeň bude absolvovat 35% žáků.

Vydala Paseka v roce 2006.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 5. Z toho průměrné hodnocení: 2,2.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1064 recenzí
  (1007 ohodnocených)
1091 knih
  (957 ohodnocených)
a celkem 30459 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a