

Vrátím se ještě na chvíli ke skutečnosti, že je to poslední autorův česky psaný román. To totiž není pouhá fráze. Kundera se tímto dílem zřejmě nadobro rozloučil i s českým prostředím ve svých románech. Kulisy děje jsou už zcela francouzské, v textu se sice objevuje pár českých narážek, ale jedná se o více méně nedůležité věci. Postavy jsou Francouzové, místo děje Francie. Proměna je tedy dokonána.
Už od prvních stránek jsem cítil (a Kundera to později i sám naznačuje), že Nesmrtelnost je přesně ten román, který vždy chtěl napsat a teď si to konečně užívá. Forma, která je částečně rozpracovaná a naznačena v Nesnesitelné lehkosti bytí, tu je dovedena takřka k dokonalosti. A pro jistotu nám v doslovu ke knize sám autor nabízí něco jako manuál k pochopení fungování organismu svého typu románu.
Nebudu vás dlouho napínat. Nesmrtelnost, to je vybroušený diamant. Člověka musí fascinovat ona složitost celku, který autor promyslel ve všech možných detailech, a zároveň ta nádherná lehkost, se kterou Kundera píše. Ani slovo tu není navíc, je to svého druhu poezie.
Kniha má sedm částí, každá je naprosto jiná. Vše tu souvisí se vším, i když se tak trochu tváří, že ne. Kundera plynule přechází od svého (pro někoho možná těžko stravitelného) filozofování k samotnému ději a stroj funguje jako švýcarské hodinky. Řeší se tu existenciální problémy člověka v dnešní době, ovšem nemálo prostoru je tu věnováno Kunderovu oblíbenému tématu, vztah mezi spisovatelem a jeho dílem. To jsou podle mě velice důležité části knihy. Kundera je zkrátka na naše poměry velice kontroverzní autor a člověk, který alespoň trochu sleduje dění okolo jeho osoby, se nemůže zbavit jisté pachuti z toho všeho. Všem těm, kteří mají s Kunderou nějaký problém, mohu vzkázat jediné, přečtěte si Nesmrtelnost, protože Kundera zde prezentuje všechny důvody toho, proč se chová tak, jak se chová, a pro mě osobně to je naprosto věrohodné a pochopitelné.
Co říci na závěr. Nesmrtelnost asi není kniha pro každého. Ale za sebe musím říct, že je to podle mého názoru jedno z největších děl světové literatury. Nenapadá mě nic podstatného, co bych tomuto románu mohl vytknout. Doufám, že další generace tuto knihu docení více než ta dnešní, určitě si to zaslouží.


| nápověda