O zmatené a poměrně nepřehledné situaci okolo Milana Kundery se nehodlám rozepisovat. Konec konců bylo toho na toto téma napsáno už hodně a zdá se, že nemá cenu nad tím sáhodlouze rozjímat. Pojďme se raději společně podívat na ten klenot, který jste už nejspíš stejně všichni četli, protože Nesnesitelná lehkost bytí patří mezi knihy, které nepotřebují reklamu, cestu ke čtenářovi si najdou samy.
Kniha obsahuje hned několik rovin. Tou základní je příběh mladého českého chirurga Tomáše a jeho manželky Terezy. Sledujeme jejich osudy a osudy jejich blízkých na pozadí neklidného přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Nadějné Pražské jaro, euforie celého národa a následný tvrdý pád na samotné dno, který zavinila invaze bratrských vojsk. Krátká epizoda v emigraci a poté návrat do šedivé husákovy normalizace. Ale to všechno jsou jen pro našince (a svého času i pro západní civilizaci) atraktivní kulisy něčeho daleko většího. Kundera byl už v době vydání této knihy kritizován za plytké filozofování, erotickou oplzlost a bůh ví za co ještě. Ale Nesnesitelná lehkost bytí je zejména veliký příběh lásky.
Ano láska je téma, kterým tato kniha doslova překypuje. Problémy lásky a lidských vztahů. Kundera se pokouší nahlížet lásku ze všech možných úhlů.Obrovská lidskost a naděje prostupuje celý příběh. A protože je to mistr románu, nabízí čtenářovi mimo jiné i brilantní stavbu celého díla.
No a nebyl by to Kundera, aby si občas taky trochu nerýpnul. Na paškál se dostane samozřejmě otázka kýče, hloupého čecháčství a užijete si i hodně moralizování. Řada lidí to možná nebude schopná úplně překousnout, možná i proto, že jim Kundera nastavuje zrcadlo s ne zrovna lichotivým obrazem. Ale to mu těžko můžeme mít za zlé.
Je opravdu moc dobře, že jsme se Nesnesitelné lehkosti bytí dočkali. A možná že ono čekání nebylo na škodu. Menší odstup neuškodil, i přesto je kniha aktuální také v dnešních dnech. Je to výtečné připomenutí tehdejších poměrů, na které pamětníci pomalu (a někteří nejspíš zcela úmyslně) zapomínají a ti mladší si jich nejsou často vůbec vědomi.
Jediná moje výtka tak míří na podle mě poněkud přemrštěnou cenu. Necelých tři sta šedesát korun za nějakých dvě stě stran textu mi prostě přijde přehnané, ale i tak nezbývá než děkovat za to, že jsme se konečně, konečně dočkali.
| nápověda
