Román patří k těm, jež psal Kundera česky a v nichž se setkáváme s československými reáliemi minulého režimu. Děj se odehrává v provinčním českém lázeňském městě, kde musel být život asi nejúmornější ze všech možností, které se tehdy člověku nabízely. Ve velikém městě mohl člověk žít alespoň iluzí plně civilizovaného života, na vesnici to byla zase příroda a užší a významnější mezilidské vztahy. Na malém městě jakoby se sečetlo to nejhorší, co tyto dvě možnosti nabízely.
Z románu je cítit, že přesně takový život pro Kunderu snad ani životem není. Ale nic není ztraceno, toto město má alespoň výhodu existence lázní, jež jsou zárukou alespoň občasného vytržení z ubíjející rutiny běžného života. Právě takovou událostí může být například příjezd slavného hudebníka. A když se onen neovládne a spustí se s jednou místní dívkou, hned je problém na světě.
Do této chvíle nebyl příběh nijak výrazný, vhodný tak na krátkou povídku, ale Kundera to vše využívá jen jako jeviště, na které vzápětí umisťuje roztodivné charaktery, které příběh komplikují, a situace, které se najednou vynoří, tak nabývají takřka rozměrů odvěkých filozofických otázek. Nechybí větší počet dějových linií, nechybí Kunderovo filozofování, nechybí tradiční postavy Kunderových románů. A přece se nám tentokrát do ruky dostává lehce detektivní román, je však přísně založen na pravidlech hry, jež Kundera používá i ve svých ostatních dílech.
Román Valčík na rozloučenou je takovou popelkou v rámci Kunderovy tvorby, ale o to víc asi budete překvapeni po jeho dočtení, věřím že příjemně.
| nápověda
