Po první kapitole, kde nás autor seznamuje se svým životopisem, a právě těmi teoretickými otázkami, se začíná zaobírat dějinami katolické církve od počátku do konce minulého století. To muselo dát pořádně zabrat, když si uvědomíte, že dějiny 2000 let stlačil do neuvěřitelných 150 stran. Už na úvod píše o tom, že dějiny katolické církve lze psát dvě způsoby – buď ji vychvalovat, nebo kritizovat. On sám chce napsat čistě objektivní monografii z pozice člověka, který katolicizmem žije a ví o čem je tedy řeč. Ale už od prvních stránek nevidíme nic jiného, než jak do katolické církve a Vatikánu pěkně "pere a pere". K otázce dějin přistupuje především z pohledu historie, a tak mnoho věcí, o kterých nás ani nenapadne uvažovat, jako že novozákonní evangelia jsou pravdivá, a ne smyšlené dokumenty, že Vatikán funguje dle učení Ježíše Krista, najednou mají pro laika jako já až šokující odpovědi. Podle Künga vlastně hned jak Kristus zemřel a proběhlo jeho nanebevzetí, začali jeho pokračovatelé dělat věci přesně jinak, než on sám chtěl. Už samotná institualizace křesťanské katolické církve je jedním z největších prohřešků proti učení Kristovu. Jak poznamenává autor, kdyby Ježíš Kristus žil dneska, byl by z církve asi hned vyhoštěn.
Pokud se budeme zabývat historií křesťanství a církve dle historických pramenů, zjistíme, že mnoho zavedených dogmat o nenávisti Židů a křesťanů, o masakrovaní v arénách lvi, o bezbřehé autoritativní vládě ve středověku, či vztahu církve vůči ženám, se pak odlišuje od historických dokumentů. Ovšem nejvíce mne překvapilo množství náboženských a teologických falsifikátů, které si sama církev či dokonce papežové sepsali, jen aby se potvrdily jejich nároky a pravdy. A hlavně, že i když tyto falsifikáty byly později odhaleny, přesto ještě mnoho staletí se podle nich řídili.
Může se zdát, že kniha je psaná poutavě a zajímavě, ale bohužel, Küng se možná o toto snažil, ale konečný výsledek nelze považovat jako populárně-naučnou publikaci pro laickou veřejnost. Autor přistupuje k dějinám nejen z čistě historického, ale i z teologického hlediska, a tak já, jako ateista, jsem moc nechápal dějinnou spojitost s přijímáním Boha, jeho Syna božího, a Ducha svatého. Ale jestli máte schopnost jako já, tedy vybírat z textu pouze to důležité z vašeho hlediska, můžu knihu pouze doporučit. Hlavně příznivci knihy "Šifra mistra Leonarda" zde určitě naleznou mnoho zajímavých odkazů, které se právě tématu tohoto světového bestselleru týkají.
