Ale zpět ke knížce. I když jsem nejprve přece jen očekával něco jako horor (hlavně díky vydařenému obalu), jedná se o fantasy, možná její podžánr science fantasy. Autorka nás zavádí do říše Sybhan, kterou ničí síly temnoty království Whore, vedené černokněžníkem Dal-Haggem. Tady autorka nechala své představivosti volnou ruku, a kousky Sybhanu ničeného temnotou opravdu velmi umně vykresluje. Popisy zničené země plné smrdutých bažin a temnoty, a častými (možná až moc častými) hustými jedovatými mlhami, ze kterých ční jen mrtvé větve stromů, celkem sugestivně navodila atmosféru zmaru a smrti. Jedinou a poslední nadějí na záchranu je postava mladého čaroděje Taphana, který se po smrti svého otce společně s jeho drakem Holdunem vydává hledat IriaSur, jedince, který jediný je schopen zničit zlo pomocí Modrého draka. IriaSur se nachází na jiném světě, do kterého se lze dostat pouze přes přechod KeoLyx. Už zde lze vidět, že autorka má velkou zálibu v tradičně "netradičních" jménech osob i zemí, které se tak často vyskytují ve fantasy románech. Tato přehršel jmen, která se najednou na čtenáře nahrne na několika úvodních stránkách, působí mírně (u mne tedy dost) nepřehledným dojmem. I přes její epickou popisnost jsem přece jen měl problémy si zapamatovat, kdo či co je co. K tomu ještě autorka zapracovala na zdejší fauně, kterou si ve většině případů vymyslela sama. Snažila se tím asi vymanit z obvyklých vzorů draků, obrů, skřetů a jiných magických bytostí. To může některé čtenáře nadchnout, některé ne.
Po dramatickém průchodu branou KeoLyx se čtenář dostane na pobřeží ... Austrálie. Cesta hrdiny totiž zavedla na naši planetu v dnešní době, a tak z původně klasické fantasy se žánrově dostáváme k výše jmenovanému science fantasy. Osobně mi to ale připadalo jako celkem rušivý element. Z čistě epického popisu fantasy prostředí a děje se najednou dostanete mezi mrakodrapy a letoviska v Austrálii. To možná není až tak netradiční prvek, ale v kombinaci s leteckými souboji draků a místní policejní vrtulníkové letky, které vypadají jako vystřižené z nové verze amerického filmu Godzila, mi celý děj najednou připadá komický, možná až parodií na fantasy. Zde Taphan narazí na vládkyni vodní říše Vellón, o které si myslí, že je tou IriaSur. Což si ale myslí špatně. Do děje zde nešťastnou náhodou vnikne australská archeoložka Gina, které se spolu s našimi hrdiny dostane přes KeoLyx zpátky na Sybhan. A po velkém boji Dobra se Zlem vítězí ....
Eliška Kvapilová vytvořila z ohledu na fakt, že jde o její prvotinu, pozoruhodné dílko. Děj má hlavu a patu, a moje některé výhrady možná pramení z toho, že nejsem žádný hard fanda fantasy. Vymyslela příběh, který by v rukách takových pisatelů jako např. Turtledove či Feist zadal na pěkně rozsáhlou tetralogii (aspoň). Její výkon stojí za zmínku, což dokazuje fakt, že jsem knížku dobrovolně a bez nátlaku přečetl od začátku do konce. A protože knihy tohoto žánru mám vlastně zadarmo, tak když mne děj nezaujme na prvních 5-10 stranách, s klidným svědomím ji "odhazuji do kouta". Což jsem zde neudělal.
