80 %

Lévi-Strauss, Claude - Mythologica*** - Původ stolničení

Více informací k této knize najdete v detailu
Grandiózní opus Clauda Léviho-Strausse dostoupil v českém překladu do třetího dílu ku příležitosti autorovy stovky. Blahopřeji! Strukturální analýza mýtů obou Amerik se v něm zabývá původem stolničení, tedy rituálně správnými způsoby konzumace potravy. Po bližším prolistování však zjistíme, že paleta je tentokrát mnohem širší, a to jak námětově tak geograficky.

V prvém díle se Lévi-Strauss vydal po stopách Syrového a vařeného, aby čtenáři ozřejmil též vztahy mezi čerstvým, shnilým a spáleným, ale ve své podstatě se jednalo o vztah mezi kulturou a přírodou, o vztah mezi nebem, zemí a podsvětím nebo o vztahy mezi příbuznými (přírodními i afinními, danými kulturou). Svazek druhý, Od medu k popelu, řešil totéž na dvou látkách přesahujících kuchyni. Třetí má nyní ozřejmit stolničení, na kuchyni navazující další proces zkulturnění. Jak však autor v prvním odstavci úvodu upozorňuje, sérii strukturální mytologie lze začít libovolným svazkem, tedy i tímto třetím, neboť jde koneckonců o totéž, o uspořádání světa a místo člověka v něm a jak víme z předchozího dílu, svět mytologie je kulatý.

Velkou roli hrají od počátku neúplné postavy, od polovičních žen přichytávajících se na záda nebohých manželů až po uťaté hlavy pronásledující lovce. Rozvíjí se téma medu z předchozího dílu, ale na území Severní Ameriky. Jedna kapitola je věnována javorovému cukru a jeho ekvivalentní pozici vzhledem k medu. Pueblané a Pimové sbírali med sršňů a drvodělek fialových hnízdících ve štěrbinách domů. Autor spekuluje o rozšíření původních severoamerických včel na jihu dnešních USA a uvádí zmínky v mytologii. Mnohé kmeny med mytologicky znaly, ale například Irokézové jim říkali "anglické mouchy". Pozice severoamerických kmenů je v tomto svazku mnohem silnější než v předchozích dvou, alespoň polovina knihy se odehrává na pláních středozápadu či v lesích kolem Velkých jezer. Nenechme se však svést medem (na cestu návratu k přírodě), jde především o uspořádání společnosti a světa, neboť astronomický, anatomický a sociologický kód je z hlediska mýtu zástupný.

Společenská skupina, kde jsou překračována normální pravidla afinního spřízňování (incestem nebo svobodností mladých) nemá k vyrovnání s cizinci jinou možnost než válku. Dokonce i její vztahy s přírodou budou projevovat přemíru lovu/rybolovu srovnatelného s přílišným válčením. ... Jestliže lovci zacházejí se zvěří, jako by to byli nepřátelé a zneužívají tak přírodních zdrojů, proviní se popřením periodičnosti. Na vztah mezi válkou a lovem také dojde. Prozatím se vraťme k periodičnosti, neboť i její vznik je důsledkem nějakého provinění. Neustálý lov je pak pokusem vrátit se do časů věčného léta. Prvým velkým závěrem je paradigma rozšířené v obou Amerikách, v němž příznakové prvky typu uťaté nebo postižené hlavy slouží k uspořádání a kvantifikování vzájemných vztahů letního a zimního Slunce, tj. neuměřeného a uměřeného Slunce (v každém světadílu je to naopak) a denního a nočního nebeského tělesa.

Mýty sociologický protiklad blízkého a vzdáleného sňatku kladou do korelace s astronomickou opozicí světla a tmy. Zanedlouho se dočteme, že do stejné korelace kladou i blízké a vzdálené v geografickém smyslu, což uvede na scénu pirogu, jako prvek zprostředkovávající relaci mezi těmito dvěma modalitami. Piroga je tak ekvivalentem nebeského stromu (ve smyslu axis mundi) a kuchyňského ohně, který zprostředkovává vztahy mezi přírodou a kulturou - spojuje je a přivádí do snesitelné vzdálenosti. Jasněji se vyjádříme, řekneme-li, že astronomická osa svislá, neboť se týká nebe a země, a geografická osa vodorovná mezi póly blízkého a vzdáleného se v menším měřítku promítají do podoby os, jež jsou na sebe rovněž kolmé: osy anatomické, jejíž póly tvoří hořejšek (hlava) a dolejšek (nohy) a osy sociologické, které proti sobě staví sňatek endogamní (blízký) a vzdálený (exogamní).

Ekvivalence os přivádí nativní myšlení před rozpor mezi časovou osou rovníkového (rovnodenního) typu a osou prostorovou, kde směr cesty způsobuje nerovnoměrnost vzdáleností, přestože jsou totožné. To je právě ona piroga a cesty po a proti proudu. Jinými slovy mytém pirogy provádí průnik konjunkce a disjunkce a vypovídá o jejich přítomnosti, i když je udržuje odděleny. Bez svorníku pirogy (nebo kuchyňského ohně) by byl svět spálený (žárem) nebo shnilý (vlhkem a zimou). Astronomický kód zde užijeme především formou stovek mýtů, v nichž vystupují Slunce a Měsíc vybírající si či vybírané pozemskými partnery. Kdo vytrvá, dočká se impozantního shrnutí, vyzradím jen, že Slunce bude vždy celé buď jedno nebo druhé: buď blahodárný otec nebo lidožravá obluda, a Měsíc buď jedno i druhé nebo ani jedno ani druhé: buď trickster nebo postava typu neplodné panny, hermafrodita, impotentního či prostopášného muže.

Nemalá část výkladu je vedena na rozboru mytologie Ariakárů, Mandanů a Hidatsů, nešťastných malých kmenů devastovaných na pokraj vybití Dakoty (o tom se doufejme brzy rozepíšu v jiné práci). Zajímavé je, že zde v mytologické rovině zůstává sociální devastace těchto národů nezpozorována. Lévi-Strauss vyzdvihuje mistrovské knihy G.L. Wilsona o Hidatsech, které stáhnete na Internet archive, stejně jako i část dalších doporučovaných titulů. Přesun na "sever" a ním jdoucí narušení časové periodičnosti (jsme dále od rovníku) se mytologicky projeví: Ženy by mohl ohrozit uspořádání světa jakožto periodické bytosti. ... Proto musí podléhat pravidelnosti (pravidlům i menstruaci). [Pravidelnost v obou těchto smyslech ženám vnutí i rovníková Amerika, ovšem po několika transformacích z jiného důvodu.] Periodičnost budou čtenářům připomínat také ozdoby z dikobrazích bodlin, protože jejich dárce představuje projevující se střídání ročních období (kvalitou svých bodlin). Nalezneme dvě homomorfní trojice mezi nimiž mýty nastolují vztah funkce: skalp, výšivku z ostnů a třásně z chlupů, jimž odpovídá kosmologická triáda: Slunce, Měsíc a kámen. Role skalpu dává tušit, že tradovaná historka o tom, že Indiány naučili soky skalpovat až Holanďané, patří rovněž do mytologie, ovšem jiného okruhu.

Striktně řečeno se pravidla stolničení objevují poprvé na straně 264, v rámci záměny mýtu za rituál a muže za ženy. Přechodem od muže k ženě se slovo stalo tělem. On zkulturňuje to, co bylo předtím jen přírodou, ona zpřírodňuje to, co bylo jen kulturou. Zajímavou domyšlenost vztahu kultury a přírody formou periodičnosti představuje sociální smrt menstruující ženy - její manžel je chápán jako periodický vdovec. Je to popření představy žárlivcovy, že ženu vlastní stále. Příroda je proti tomu.

Přes med a javorový cukr a jejich souvislost s menstruací se konečně dostáváme ke kuchyni. [Ano, není to pro slabé nátury.] Trávení má tedy prostředkující funkci, srovnatelnou s funkcí kuchyně, která přerušuje přirozený proces, vedoucí od syrovosti k hnilobě. V tomto smyslu lze říci, že trávení nabízí anticipovaný, organický model kultury. Odtud se dostaneme k neuvěřitelným pravidlům, kdo smí vařit a kdo péct a jaký je vztah mezi pečením, uzením a grilováním. Dojde na hidatskou oblibu zkaženého masa odleželého ve vodě a potom, překvapení, také na Francouze a Čechy: Jestliže tedy Češi vařené maso považují za jídlo pro muže, pak možná proto, že jejich tradiční společnost byla demokratičtější než společnost jejich slovenských nebo polských sousedů. Neboť: Vařené maso je život, pečené smrt. Folklór celého světa skýtá nesčetné příklady kotlíků nesmrtelnosti, ale ani jednoho rožně nesmrtelnosti.

Úplným závěrem skládá Lévi-Strass poctu Jamesi Frazerovi (autoru Zlaté ratolesti): Alimentární režim, dobré chování, jídelní náčiní či toaletní potřeby... jak Frazer pochopil, hrají nejspíše roli izolantu nebo transformátoru, odstraňují nebo snižují napětí mezi póly, jejichž náboj byl abnormálně vysoký. Nativní myšlení nás tak učí, že model "peklo jsou ti druzí", jehož jsme se tak úporně drželi, nepředstavuje filozofický výrok, nýbrž etnografické svědectví o naší civilizaci. Nativní populace naopak hlásají, že "peklo, to jsme my sami", čímž nám uštědřují lekci ve skromnosti.

Vydalo Argo v roce 2008.





Diskuze k této recenzi:


Jak se Vám líbila tato recenze?
Oznámkujte jako ve škole
 1     2     3     4     5    Odeslat
Celkem hlasů 1. Z toho průměrné hodnocení: 2.

Bookmark and Share
Knihovnice.cz je na sociálce... ne na úřadu, ale na sociálních sítích. Přidejte se k nám na Facebooku a Twitteru.

Facebook Knihovnice.cz Twitter Knihovnice.cz
Chcete zde
inzerovat?
Napište si o ceník
na adresu
Aktuálně Vám nabízíme
1062 recenzí
  (1004 ohodnocených)
1076 knih
  (955 ohodnocených)
a celkem 30012 čtenářských hodnocení
články pro RSS
Přidej na Seznam

PageRank ukazatel
R e k l a m a
Hannahová, Kristin - Slavík
Titul: Hannahová, Kristin - Slavík
Sleva: 35 % (ušetříte 140 Kč)
Cena: 258 Kč

70 000 knih skladem. Najděte si novou oblíbenou knihu! Dobré Knihy.cz
Prodejte svoje knihy jiným čtenářům v online antikvariátu TrhKnih.cz
Antikvariát mezi lidmi
Zde může být Vaše reklama. Kontakt: reklama@knihovnice.cz
R e k l a m a
Starší kusy
(1) Toyen - film Jana Němce
Tereza Brdečková: "Napsali jsme scénář o dvou umělcích, kteří nerozlišovali mezi láskou a tvorbou. Oboje se pro ně spojuje v životadárnou energii a v jedinou sílu, kterou jsou schopni respektovat. Ta ...
(2) Neúplnost
(3) Povídání o pejskovi a kočičce
Knihovnice.cz podporuje
Rosteme s knihou
Vydavatelství audio knih
Celé Česko čte dětem
Spřátelené weby
© 2004-2016 Alžběta Červená, Radek Červený, Václav Čermák. Všechna práva vyhrazena.
Publikování nebo šíření obsahu Knihovnice.cz je bez našeho výslovného souhlasu zakázáno.


TOPlist
Knižní startér - dejte šanci talentovaným autorům a zajímavým projektům