Články nestora československé geologie Vojena Ložka napsané původně pro časopis Ochrana přírody po vzoru svého kolegy sebral a do nakladatelství přinesl Václav Cílek z Geologického ústavu AV ČR, který všechny tři výše zmíněné spojuje. Ložek pak práce přepracoval a napojil na sebe. Kniha tak ve dvou částech dokumentuje průběh kvartér (to jsou čtvrtohory) na území Československa. Nemá však být jen knižním vydáním článků, především si stanovuje praktický cíl: Ukázat vývoj krajiny s ohledem na potřeby ochrany přírody. Problémem se stávají samovolné změny v chráněných územích vedoucí až k ústupu chráněných druhů a otázkou se stává, co vlastně chránit. Ložek zastává názor, že je třeba chránit chráněné přírodě navzdory a nikoli chránit místo bez ohledu na děje v něm probíhající.
Žehral jsem úvodem na odbornost: Již na straně 8 jsem narazil na hadcovou step a ani slovníček na konci mi nepomohl. Jisté odborné znalosti jsou k četbě prostě nezbytné, i když se smíříte s faktem, že jména měkkýšů budete přeskakovat a autorovi věřit, že skutečně indikují přítomnost lesa nebo sprašové stepi. K popisu vývoje krajiny Ložek užívá, kromě klasických geologických rozborů vrstev sedimentů, tři skupiny fosílií: Rostliny, nejčastěji zachované jako pyly v rašeliništích; Měkkýše, jejichž ulity se zachovávají ve vhodných vápenitých sedimentech a pozůstatky obratlovců nalezené ve vrstvách sedimentů v jeskyních. Je nasnadě, že tyto tři biologické zdroje informací o typu krajiny se nedají nalézt na jednom místě a při troše smůly se nedají nalézt vůbec. Kniha je tak i přehledem terénního výzkumu.
Část prvá postupuje chronologicky od posledního interglaciálu k současnosti. Od druhé poloviny posledního glaciálu začíná na naše území pronikat moderní člověk. Neolitická kolonizace zastihla v těchto územích ještě zbytky stepí z počátku holocénu, které nejen ochránila před dalším postupem lesa, ale i podstatně rozšířila. Ložek není k působení člověka vůbec kritický, chválí neolitiky za růst diverzity zachováním stepí. Pouze konstatuje, že v pískovcových oblastech se odlesnění projevilo naprostou degradací malakofauny (to jsou ti měkkýši), čímž je myšleno, že došlo i ke zdevastování lesů.
Druhou část knihy tvoří případové studie zásadních biosférických území už chráněných nebo připravovaných. Je zastoupeno České středohoří, Pálava, Malá i Velká Fatra, Blanský les, Křivoklátsko a některé další. U všech je znovu připomenuto čím jsou zvláštní, čím přispěly k tvorbě krajiny a zachování druhů při změnách klimatu.
V závěru autor připomíná, že kniha nemá opěvovat minulost, ale jejím poznáním přispět k ochraně existující přírody. Tu si ovšem ne vždy představuje jako rigidní fundamentalismus: Mnohá zákonná opatření zaměřená k zahlazení stop těžby nerostných surovin nebo povodní se v řadě případů mohou ukázat jako zcela kontraproduktivní a hlavně zbytečná. Nedivíme se proto, že autor má odměřený vztah i k "palčivým problémům dneška": Podobně různé ekologické strašáky, jako dnes neustále diskutované globální oteplení se v rámci pohledu do minulosti ukáží jako řešitelné ve světle nejmladší geologické historie naší přírody a krajiny. Nedejte se však zlákat několika ukázkami z jednostránkového doslovu, kniha vyžaduje znalosti alespoň geologické terminologie.
Vydalo Dokořán v roce 2007.
| nápověda
