Pro ty, kdo minuli první díl zopakujme krátce osoby a obsazení. Postavy hlavní:
Ve vedlejších a epizodních rolích se představí běžný vzorek britské společnosti, kdo už tak přijde do styku s ministrem pro administrativní záležitosti.
Tak, to jsou oni a hned na straně 7, aby činili rozhodnutí...chybné ekonomicky, chybné, ať se na to díváte z jakékoliv strany - kromě jediné, může být správné politicky. Sotva se rozhodnou, natahuje po Jimovi paže desetihlavá saň bruselská, že prý by byl vhodný kandidát na místo komisaře EHS. Ovšem rozkladný vliv sira Humphreyho, jakož i touha po další politické kariéře, vyvedou Hackera z bruselských osidel.
Hackerovu evropanskému ideál sjednocení, jakožto největší naději, jak překonat úzké národní zájmy, Humphrey oponuje svou teorií národních zájmů (a ničeho jiného): "My jsme tam vstoupili", řekl, "abychom oddělili Francouze od Němců. Francouzi tam vstoupili, aby ochránili své nevýkonné zemědělce před konkurencí. A Němci tam vstoupili, aby se očistili od genocidy a byli zase přijati za členy lidské rasy." Není divu, že pod takto neblahým vlivem Jim Hacker za chvíli soudí, že: Ten důvod, proč jsou ti bruselští byrokrati tak beznadějní, není jenom v tom, že řídit mezinárodní organizaci je obtížné - je to hlavně proto, že to je takové úžasné koryto.
Problematika nadnárodních útvarů je v práci všech hlavních postav epizodní, důraz je kladen na každodenní zodpovědnou rutinu. Stále je třeba se učit! Bernard dostává od sira Humphreyho za úkol k tématu reorganizace vlády nabiflovat následující poučky:
Naopak Bernardovou nevšední pozorností a všímavostí pro detail jsme obohaceni o zjištění: Nemůžete nikoho bodnout do zad, když mu pliváte do tváře.
Pozorného čtenáře čeká i nahlédnutí do tajemné věrouky: Tři postuláty, na nichž spočívá víra státní správy:
Jiný zlomek o praktikách tohoto kultu praví: Ministeřští úředníci rostou do svých funkcí jako duby - ne jako řeřicha či hořčice.
Avšak i nejožehavější problémy dneška byly živé již v počátku let osmdesátých, například terorismus: "Cožpak vy nechápete," řekl jsem rozčileně, "že prodávat zbraně teroristům je nemorální?" ... Nechápal. "Buď zbraně prodáváte, nebo je neprodáváte," řekl (Humphrey) s cynickým racionalismem. "Když ano, tak neodvratně skončí u lidí, kteří mají peníze, aby si je koupili." [Def.: Odporný cynik - termín, kterým idealista označuje realistu.] Zajímavé je, že dosud nikoho nenapadlo aplikovat Humphreyho nápad, opatřovat zbraně varováním ministra obrany, něco jako: Tahle puška může vážně uškodit vašemu zdraví.
Závěrem snad ještě rozuzlení tohoto spletitého dilematu: Vládá se řídí jedním základním principem. A ten princip zní: do ničeho nešťourat. Protože když se jednou začne, mohly by všechny hříšky vyjít na světlo. A platí zásada: všichni za jednoho, jeden za všechny. Protože jinak by nás všechny jednoho po druhém ukřižovali. A ať visím, jestli se nechám ukřižovat.
A proč taky? Politik má pomáhat ostatním lidem. I když to znamená pomáhat teroristům. Teroristi ostatně taky patří mezi ty ostatní lidi, ne? Protože my teroristi nejsme, nemám pravdu?
I druhý díl deníků ministerské kariéry Jima Hackera redigovali Jonathan Lynn a Anthony Jay. Kniha pokrývá zbytek druhé televizní série BBC 2 z roku 1981 (od čtvrtého dílu) a třetí sérii z hlubokého podzimu 1982. Vánoční speciál z roku 1984 věnovaný europárku, jakož i thacherovský scénář chybí. Pro hlubší zájemce dvě anglické stránky: první a druhá.
Rovněž nezbývá, než ohodnotit vynikající překlad Jana Klímy, jakož i vysvětlivky objasňující temnější zákoutí britské politiky. Pokud jste byli poděšeni temnotou poslední ukázky, pak nezoufejte, v poslední epizodě si vychutnáte nachytání sira Humphreyho-Applebyho v nedbalkách na švestkách: Byl to sir Humphrey-Appleby. Ale ne ten sir Humphrey-Appleby, kterého jsem znal. Tohle nebyl ten bůh, který vládl železnou rukou ministerstvu pro administrativní záležitosti. Byl to provinilý králík s uhýbavým pohledem vyděšených očí.
Vydala Aurora v roce 2003.
